Asi se napříč politickým i názorovým spektrem shodneme, že ČR potřebuje dlouhodobě stabilní energetickou koncepci. Dnes v energetice spíše převažuje nejistota, pro spotřebitele i investory. Součástí takové koncepce je i rozhodnutí o budoucnosti jaderné energie jako náhrady za útlum energie uhelné.

ČR patří mezi země se silnou podporou jaderné energie, a to i v dobách po fukušimské katastrofě. Minulé vlády stavěly na jádru energetickou bezpečnost země. Aktualizace státní energetické politiky a rozhodnutí o rozvoji jádra teď stojí před novou vládou.

Koaliční smlouva, na které stojí vznikající vláda, se staví za podporu dostavby nových dvou reaktorů Jaderné elektrárny Temelín, ale pokud to bude hospodářsky výhodné pro ČR. Tímto dovětkem naznačují, že za rozhodující parametry považují obchod s elektrickou energií a finanční návratnosti jaderné investice.

Z koaličních řad zaznívají i kompromisní úvahy, zajistit eventuálně vyšší dodávky jaderné energie dostavbou nového, pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany.

Pro bilanční úvahy jsou samozřejmě důležité úvahy o možnostech obnovitelných zdrojů (je tu závazek vůči EU) a o pružnosti spotřeby, tedy o poklesu energetické náročnosti rozvoje a snižování plýtvání. V případě útlumu uhlí však zde nejsou k disposici v krátkém čase dostatečná kvanta, která by srovnala bilanci a nezvýšila energetickou závislost země. To vše mluví pro rozvoj jaderné energetiky.

Dostavba jádra měla být hotova do konce roku 2025. Jak komplikace v průběhu výběrového řízení na zakázku třetího a čtvrtého bloku JETE, tak politické problémy dané pádem vlády Petra Nečase a předčasnými volbami vedly ke zpoždění celého projektu.

Původně mělo být o dodavateli rozhodnuto na podzim 2013, nyní se rozhodnutí odkládá, možná až na počátek roku 2015. O veřejnou zakázku soutěží americký Westinghouse, česko-ruské konsorcium MIR.1200 (o stížnosti francouzské Areva na vyřazení se ještě v EU nerozhodlo). Nyní se uvažuje, že tendr může skončit i bez výběru vítěze.

Ale ani vybrat technologii neznamená, že se začne hned stavět. Investora, tedy ČEZ, zajímají samozřejmě podmínky návratnosti této stamiliardové investice.

Aktuálně se ceny elektrické energie snížily, ale nikdo neví, jaké budou po celou dobu životnosti elektrárny. A tak vedení ČEZ přišlo s myšlenkou návratnost investice garantovat, a to fixací nákupní ceny na jinak stejně pokřiveném energetickém trhu. Pojistí se tak proti fluktuacím ceny na trhu. Takové obchodní schéma ovšem znamená přenést na někoho podnikatelská rizika.

Šlo by zřejmě o fixovanou cenu na výrazně vyšší hladině, než je ta dnešní. Tedy buď se vyšší cenou přenese náklad přímo na spotřebitele, nebo v případě dotovaných cen na stát a daňové poplatníky.

Po zkušenostech s fotovoltaickým tunelem pro podobné úvahy není velká politické pochopení. Pokud by to mělo s fixovanou nižší cenou však dopadnout do bilance ČEZ, tak zhoršení kapitálové pozice firmy (ta přes problematické akvizice na Balkáně si dosud stojí dobře) by zase nahrávalo privatizaci státního podílu.

Pro dostavbu a při výběru zakázky se hodně argumentuje přínosem pro domácí průmysl a stavebnictví. Případní čeští dodavatelé také nejvíce lobují pro urychlenou dostavbu. Tím se dostáváme k otázce, jak velký bude nakonec multiplikátor této investiční akce. I to patří mezi potřebné analýzy, které by si měla nová vláda nechat udělat.

Sdružení Škoda JS a Rossatom uvažovalo v dodávce o větším podílu pro české firmy. Pokud by šlo jen o pomocné práce a klíčové dodávky a licence by byly z jiných zemí, efekt by byl výrazně menší. Strojírenské firmy také uvádějí, že víc než tato jedna zakázka (byť v objemu 250 miliard korun) je zajímá možnost spolupráce na podobných investicích jinde ve světě, které se s ohledem na renesanci atomu v řadě zemí plánují.

Jaderná energetika není anachronismus, vyvíjí se její technologie i bezpečnost. Bylo by ovšem chybou zavázat se po desítky let dotovat špatně spočítaný projekt. A to nepochybně bude úkolem nastupující vlády.