Jaroslav Vyleťal reaguje ve svém velmi zajímavém a podnětném komentáři (k náhledu ZDE) na rozhovor, který jsem Parlamentním listům nedávno poskytl (k přečtení ZDE). Vyleťal ve svém příspěvku polemizuje s některými mými – i údajnými – výroky. Rád bych proto uvedl některé záležitosti na pravou míru, jelikož mnohé myšlenky, které jsou mi přisuzovány, nesdílím, ani jsem je takto neformuloval. Kritika nemá být směrována k tíži páně Vyleťala, ale je spíše míněna jako sebekritika. Řečeno jinými slovy, má formulační neobratnost možná vyplynula z logicky omezeného prostoru v onom rozhovoru.

Šup sem s blokační menšinou!

Kolega Vyleťal mi například přisuzuje mylnou představu, že by mezi naše přátele (zřejmě v Evropské unii) mohla patřit Itálie. To netvrdím a ani si to nemyslím. Nejde jen o trvalou platnost bonmotu, že státy nemají přátele, ale pouze své zájmy, nýbrž spíše o kontext rozhovoru. Zmiňoval jsem zde mj. důležitost historických, kulturních a geopoliticko-geografických daností v mezinárodních vztazích, a v tomto smyslu i některé podobnosti mezi našimi a italskými politickými dějinami a politickými systémy. Často právě z těchto důvodů se zde otevírá možnost hlasovacích ad hoc koalic v jednotlivých rezortních radách (ministrů) EU, které rozhodují o závazné evropské legislativě. Tyto rady někdy mohou napomoci ke zformování tzv. blokační menšiny v českém národním zájmu, což se už i několikrát potvrdilo. Existuje samozřejmě mnoho oblastí (nejen ta migrační), kdy jsou české a italské zájmy protichůdné. Jaroslav Vyleťal relativizuje i tezi o italské „ohromné síle a touze udržet vlastní národní existenci a suverenitu“, přičemž píše, že Italům nejde o žádné udržení národní existence. Mea culpa, správnější by bylo říci, že Itálii jde, či může jít, spíše o udržení státní existence ve stávající podobě, kdy hluboké (nejen) severo-jižní politické, volební, ekonomické a sociální rozdělení latentně hrozí implozí určitého typu, a to se všemi potenciálními konsekvencemi. O „italexitu“ nebyla řeč, jakkoli například reálné snahy o měnový italský „euroexit“ vyloučit nelze. Ostatně, už jsou v italském politickém diskursu tzv. na stole.