Jaroslav Vyleťal reaguje ve svém velmi zajímavém a podnětném komentáři (k náhledu ZDE) na rozhovor, který jsem Parlamentním listům nedávno poskytl (k přečtení ZDE). Vyleťal ve svém příspěvku polemizuje s některými mými – i údajnými – výroky. Rád bych proto uvedl některé záležitosti na pravou míru, jelikož mnohé myšlenky, které jsou mi přisuzovány, nesdílím, ani jsem je takto neformuloval. Kritika nemá být směrována k tíži páně Vyleťala, ale je spíše míněna jako sebekritika. Řečeno jinými slovy, má formulační neobratnost možná vyplynula z logicky omezeného prostoru v onom rozhovoru.
Šup sem s blokační menšinou!
Kolega Vyleťal mi například přisuzuje mylnou představu, že by mezi naše přátele (zřejmě v Evropské unii) mohla patřit Itálie. To netvrdím a ani si to nemyslím. Nejde jen o trvalou platnost bonmotu, že státy nemají přátele, ale pouze své zájmy, nýbrž spíše o kontext rozhovoru. Zmiňoval jsem zde mj. důležitost historických, kulturních a geopoliticko-geografických daností v mezinárodních vztazích, a v tomto smyslu i některé podobnosti mezi našimi a italskými politickými dějinami a politickými systémy. Často právě z těchto důvodů se zde otevírá možnost hlasovacích ad hoc koalic v jednotlivých rezortních radách (ministrů) EU, které rozhodují o závazné evropské legislativě. Tyto rady někdy mohou napomoci ke zformování tzv. blokační menšiny v českém národním zájmu, což se už i několikrát potvrdilo. Existuje samozřejmě mnoho oblastí (nejen ta migrační), kdy jsou české a italské zájmy protichůdné. Jaroslav Vyleťal relativizuje i tezi o italské „ohromné síle a touze udržet vlastní národní existenci a suverenitu“, přičemž píše, že Italům nejde o žádné udržení národní existence. Mea culpa, správnější by bylo říci, že Itálii jde, či může jít, spíše o udržení státní existence ve stávající podobě, kdy hluboké (nejen) severo-jižní politické, volební, ekonomické a sociální rozdělení latentně hrozí implozí určitého typu, a to se všemi potenciálními konsekvencemi. O „italexitu“ nebyla řeč, jakkoli například reálné snahy o měnový italský „euroexit“ vyloučit nelze. Ostatně, už jsou v italském politickém diskursu tzv. na stole.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.


