Ministerstvo průmyslu a obchodu se otevřeně vyjadřuje pro prolomení limitů, jež v různých variantách počítá i s likvidací obydleného území v Horním Jiřetíně a Litvínově Záluží. Hlavními argumenty jsou přitom dopad na zaměstnanost v regionu a potřeba uhlí pro tuzemský teplárenský průmysl.

Jenže tady jde o mnohem víc – limity těžby byly začátkem 90. let prosazeny jako nejzazší a nepřekročitelná mez, za kterou už těžební průmysl ve zdevastované krajině jít nemůže. Čtvrt století se tato hranice respektovala, a pokud ji v tuto chvíli zpochybníme, znamená to dvojí. Jednak se vracíme ke komunistické praxi drancování krajiny s fatálními důsledky ekologickými i sociálními, jednak odsuzujeme Ústecký kraj k závislosti na dávno překonanémodvětví energetiky. Navíc tímzakládáme nebezpečný precedens, že v budoucnu se mohou limity posouvat dál a dál – a tím podlamujeme potenciál rozvoje v kraji.

Ministerstvo průmyslu a těžařské společnosti argumentují ztrátou zhruba 850 pracovních míst, která jsou na těžbu vázána. Zcela přitom pomíjí opačnou perspektivu, totiž ztrátu pracovních míst či potenciálu v zaměstnanosti, pokud limity prolomíme. Jen Horní Jiřetín, Černice a Litvínov-Záluží, ohrožené prolomením limitů bezprostředně, představují podle místních úřadů práce téměř 5000 pracovních míst.