Jako člen volební komise mám daleko lepší pohled na volby jako takové – poznávám především lidi, nejen u volební komise, ale především voliče. Každý z nich vám o sobě něco napoví. Podle způsobu chování se dá vydedukovat, zda má ten či onen volič vůbec šajnu o tom, O CO KONKRÉTNĚ V TĚCH VOLBÁCH JDE.

Jeden už má hlasovací lístky připraveny, prokáže se občankou, jde za plentu a v úřední obálce vhodí lístek do volební urny – už ví, co chce, možná to měl i promyšleno, přečetl si program jednotlivých kandidátů.

Druhá skupinka voličů hlasovací lístky nemá, buď jim nepřišly, nebo je zapomněli doma, své rozhodnutí si nechávají za plentou. Někteří tam jsou jen chviličku, někteří o něco déle a je vidět, že přemýšlí a ještě pročítají volební lístky. Volí snad na poslední chvíli? Pokud ano, podle čeho se rozhodují? Je to TIP? Nebo dá hlas jen svému známému?

A pak je tady poslední skupinka a to jsou voliči, kteří vůbec, ale vůbec nemají šajnu o tom, proč ve volební místnosti jsou. Jdou totiž „splnit misi“. Misi, za kterou dostali nějakou tu stovku do kapsy. Takové voliče poznáte na první pohled. Přijdou do volební místnosti a koukají na vás jako tele na nová vrata. Nemají ani lístky, pátrají po kapsách po občance a ujišťují se, že dělají vše správně – že zaškrtli číslo, které měli.

O letošních volbách do zastupitelstva takoví voliči patřili číslu 10 – Strana práv občanů. A jak to vím? Byly to skupinky a vůbec se netajili se tím, co jim bylo „doporučeno“. Odcházejí spokojeně, protože „misi splnili“.