Nikdo zatím přesně neví, v čem bude tvrdé jádro spočívat, přesto už dnes řada komentátorů i politiků z řad TOP 09, KDU či ČSSD skálopevně tvrdí, že musíme být „u toho“, že se jinak ocitneme na periferii, že se musíme podílet na rozhodovacích procesech. S výjimkou přijetí eura však až s pozoruhodnou důsledností nikdy nezmíní, co vlastně znamená být v onom tvrdém jádru.

Stěžejní osu případného tvrdého jádra bude skutečně tvořit eurozóna, ale zdaleka nepůjde pouze o euro. Dle rétoriky francouzských a německých představitelů by se hlubší integrace mohla týkat harmonizace daní a sociálních dávek, budování společných vojenských struktur, vytvoření energetické a azylové unie, samozřejmě včetně trvalých přerozdělovacích kvót. Změn by nepochybně doznala i samotná eurozóna například v podobě zřízení postu jejího ministra financí. To vše bude zřejmě provázeno posilováním většinového rozhodování.

Tvrdé jádro nebude diskuzní klub ani nezávazná záruka naší západní orientace. Bude znamenat prohlubování integrace a harmonizaci v konkrétních oblastech. Odmítat kvóty nebo sjednocení sociálních standardů a zároveň vyzývat k účasti na tvrdém jádru je známka schizofrenie, nevědomosti anebo záměrného matení veřejnosti.

Debata, kam by se v rámci EU mělo Česko zařadit, je jistě krajně žádoucí. Měla by však být vedena věcně a s ohledem na české zájmy a nikoliv strašením, že nebudeme u „toho“. Bavme se o tom, co to znamená a je-li to pro nás prospěšné. Budoucnost Česka v EU ale nesmí být dána patologickým eurooptimismem některých komentátorů a politiků prosazující více Evropy z principu, bez ohledu na konkrétní následky, protože tak budeme „více Západem“.