Obha­jují navy­šo­vání veřej­ných inves­tic, vydr­žo­vání Evrop­skou unií pomocí dotací, růst zadlu­žo­vání na všech správ­ních úrov­ních, zvý­hod­ňo­vání jedné sku­piny oby­va­tel na úkor druhé a regu­lo­vání toho, čemu jsme ještě done­dávna říkali volný trh.

Poli­tic­kým ever­gre­e­nem bývá zamě­ňo­vání pro­spe­rity oby­va­tel za eko­no­mický růst, který je obvykle defi­no­ván jako změna veli­kosti hrubého domá­cího pro­duktu (HDP) oproti před­cho­zímu období. Pro­růs­tová man­tra tvrdí: pokud se HDP zvy­šuje, je všechno dobré a můžeme vesele utrá­cet; jinak tu máme stag­naci či v hor­ším pří­padě recesi a musíme utrá­cet ještě více, aby se HDP mohlo opět zvy­šo­vat. Vzhle­dem k tomu, že do HDP se počí­tají i veřejné výdaje, už z defi­nice toto číslo bude mít ten­denci růst při vět­ším vlád­ním utrá­cení, o auto­ma­tic­kém zvý­šení pro­spe­rity však nemůže být řeč. Nebo snad bude pro­spe­ro­vat občan, kte­rému stát nene­chá dosta­tek peněz na nákup pro něj uži­teč­ných výrobků a slu­žeb? Nebo snad bude pro­spe­ro­vat firma, která ztratí zákaz­níky (když jim nezbude dosta­tek peněz) a bude muset i tak odvá­dět vyšší daně? Nebo snad bude pro­spe­ro­vat pra­cov­ník na úřadu práce, kam se dostal poté, co ztra­til místo u firmy, která ho už neměla z čeho zaplatit?

Stát totiž nemá žádné své vlastní peníze, musí je vždy někde někomu vzít. V zásadě má dvě mož­nosti: daně a dluhy. Výběr daní sni­žuje pro­spe­ritu těch, kteří je musí pla­tit. Zadlu­žo­vání (obvykle ve formě stát­ních dlu­ho­pisů) je dost nevý­hodné (stát musí navíc pla­tit věři­te­lům úroky) a pouze odkládá pro­blém finan­co­vání na další období; tento dluh se poté splácí opět z daní. Nemluvě o tom, že pří­lišné zadlu­žo­vání smě­řuje ke stát­nímu ban­krotu, což zna­mená kromě poško­zení věři­telů i zni­čení úspor a další nega­tivní jevy.

Když pre­zi­dent Zeman a další soci­a­listé hovoří o zvý­šení vlád­ních inves­tic, opo­mí­její tento základní fakt. Mluví o potřebě budo­vání něčeho, co nikdo kromě nich nepo­ža­duje, o spo­lu­fi­nan­co­vání pod­ni­ka­tel­ských záměrů z daní, které firmy samy před­tím odvedly, o čerpání peněz z fondů, jako by nabí­rali vodu ze studny, a dal­ších činnos­tech, v jejichž důsledku dojde k upev­nění mocen­ské pozice státu a zhor­šení situ­ace daňo­vých poplat­níků, tedy nás, spod­ních deseti miliónů.