Město Hradec Králové se dostalo do učebnic pro urbanistické řešení a architekturu, které vznikalo v prvních desetiletích 20. stol. na území zrušené barokní pevnosti. V současné době by se však tato proměna území, označeného dnešní módní terminologií jako brownfield, na salon republiky, patrně neuskutečnila. Mimo to, že při navyšování terénu zanikla rozsáhlá rostlinná a živočišná společenství žijící na podmáčených kotlinách a pravidelně zaplavovaných loukách, stavebníci zakládaných veřejných budov by byli vyšetřováni a souzeni pro zvolený postup při výstavbě. Stavbu veřejných budov financovalo město ze své městské banky, aby je následně prodávalo v předem stanovených splátkách státu. V ofertním řízení se provedení stavby soutěžilo po částech, obvykle hrubá stavba a každá profese zvlášť. Postup, kdy stavebník budovy Krajského soudu rozdělil výrobu dveří rovným dílem mezi tři truhláře z Hradce Králové, nebyl výjimkou. Taktéž firma z města, nikoliv již z nejbližšího okolí, mohla podat o několik procent vyšší nabídku, aby v ofertě uspěla. Nad průběhem dodržování regulí při zadávání stavby nebděl speciální úřad v Praze, ale místní politická opozice, díky ní v Hradci Králové mj. nemáme další sochu tehdy mladičkého Otto Gutfreunda (bohužel).