Pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, vážení kolegové,

já jsem dneska ráno, když jsem dorazil do Sněmovny, myslím, že to bylo v 5.37 nebo 5.36, tak - já vím, že jsem divný, ale znáte to, starého psa novým kouskům nenaučíš a má to jednu výhodu, že zaparkujete, když přijedete brzo - tak jsem začal psát svůj krátký projev k tomuto tématu. Omlouvám se za to, že se možná budu opakovat v některých věcech, když jsem tady hovořil v rámci druhého čtení, nicméně potom ke mně dorazil v rámci našeho monitoringu článek pana Honzejka z Hospodářských novin - není to tedy z Lidovek, ani z Mafry, ani z Impulzu, ani z Mladé fronty - a tento článek mi úplně rozbil koncept toho mého vystoupení. Ten článek se jmenuje "Když se kácí Babiš, létají třísky". Nevím, kdo z vás měl možnost si ho přečíst. Já bych s dovolením pár prvních vět toho článku tady přečetl:

"Novele zákona o střetu zájmů, kterou má dnes schvalovat v závěrečném čtení Sněmovna, lze přiřadit pramálo lichotivé charakteristiky. Je pokrytecká, je demotivující, je nefunkční. Bylo by pravděpodobně lépe, kdyby neprošla. Popořádku. Pokrytecká je novela proto, že ač se předkladatelé usilovně tváří, že nejde o lex Babiš, ale o obecnou úpravu podnikání ministrů, je jasné, že na nikoho jiného než na předsedu ANO a majitele Agrofertu zákon namířen není. Navrhované zákazy ovládat firmy a vlastnit média mají sice platit až od dalšího volebního období, jejich zjevným účelem ale je politiku znechutit Babišovi. Žádný jiný magnát s vyjmenovaným portfóliem aktivit se zatím - to doplňuji já - na politickém obzoru nerýsuje. Psát zákony primárně namířené proti jedné osobě je vždy špatně." Dál: "Demotivující je uchystaná novela proto, že bude odrazovat od politiky každého podnikatele. Vstup do veřejného života by nevyhnutelně znamenal nutnost administrativních operací s vlastním majetkem bez ohledu na to, zda firma obchoduje se státem nebo ne. Jaký to má smysl? Chceme si tím snad říci, že vlastnictví jako takové je podezřelé?" A tak dále, a tak dále.

Takže to jenom krátká citace z toho dnešního ranního článku, aniž bych to nějak chtěl komentovat. A nyní tedy k vlastnímu zákonu o střetu zájmu. Zákon o střetu zájmů platí v naší zemi od roku 2006. Koalice se shodla - a hovořil tady o tom pan ministr Dienstbier, že je nutné ho změnit a zpřesnit zejména tak, aby politici transparentně přiznávali svůj majetek před vstupem do politiky a nikoliv, jak je to nyní, až po ročním působení. Je pravda, že tento zákon je jednou z hlavních priorit vlády a přináší - nebo měl by přinést - ztransparentnění majetkových přiznání politiků a dalších veřejných funkcionářů, která budou podávána elektronicky, budou k dispozici občanům na centrálně vedené adrese před nástupem politika do funkce včetně sankcí za porušení tohoto zákona. Jen pro připomenutí, už jsem to tady říkal minule, chci sdělit, že naši poslanci po svém zvolení zveřejnili svůj majetek, aniž by je k tomu zákon vybízel, takže z našeho pohledu zákon tak, jak jej předložila vláda, je dobrý a ty hlavní myšlenky, které jsme chtěli, jsou v něm obsaženy. Byly však podány pozměňovací návrhy jak opozičními, tak koaličními poslanci ve vzácné shodě kolegů Plíška a Chvojky. Tyto pozměňovací návrhy mají podle mého soudu jednoho společného jmenovatele, a to zabránit účasti na veřejném životě a politice lidem, kteří v životě něčeho dosáhli, něco vybudovali, vybudovali úspěšné firmy, které zaměstnávají lidi a platí daně. Tyto návrhy, které říkají, že člen vlády nesmí vlastnit majetek, nesmí vlastnit firmu, kterou celý život budoval, dávají jasný signál do naší veřejnosti. Když to přeložím do češtiny, tak říkají, že si tradiční politické strany a zejména naši koaliční partneři, sociální demokracie a KDU-ČSL, nepřeje úspěšné lidi v politice. Jasně tyto tradiční strany říkají - chceš jít do politiky, zbav se firmy, prodej ji, převeď na manželku, na děti, kamarády, na bílé nebo černé koně - to je vzkaz pro chovatele koní. Pokud tak neuděláš, tak se nám, tradičním politikům, kteří tady sedíme od školy, do politiky nepleť!

Vím, že moje vystoupení je zbytečné. Vím, že vás, kolegyně a kolegové, okrádám o čas. Jsem si toho vědom. Protože však vaše společná touha zbavit se Andreje Babiše, vystrnadit ho z politiky, znovu uzavřít a zprivatizovat politiku pro tradiční strany vás sjednotila a pozměňovací návrhy, které zabrání členům vlády vlastnit majetek, podle mého názoru projdou, myslím si to. Přesto mi však dovolte, abych se zeptal prostřednictvím pana předsedajícího, pana kolegy Plíška a dalších kolegů z ODS a TOP 09, ale i sociální demokracie, proč tento problém neřešili ve volebních obdobích, když vládli. Proč neřešili ve vládách ministry podnikatele, kteří na oko své firmy převedli na rodinné příslušníky, kamarády a přátele. Jen pro oživení uvedu pár jmen, ale je to pouze konstatování. Nechci rozebírat, protože by to bylo na dlouho, těch příkladů je tady x, které popisují média tehdy ještě nevlastněná panem Babišem. Pár jmen: pan ministr Bárta, pan ministr Řebíček, pan Drábek, pan Besser a další a další. Tehdy nikomu nevadilo, že firmy některých z nich po vstupu do politiky zázračně zvětšily své tržby a zisky. Tehdy to nikdo neřešil. A zákon porušen nebyl. Ale nebyli to jenom ministři. Nebyli to jenom ministři, kteří takto postupovali. Máme i řadu poslanců, kteří své firmy převedli na rodinné příslušníky - zrovna tady nesedí, to je škoda. A tyto firmy, zejména stavební firmy, začaly zázračně fungovat a stavět. Ale ne pro soukromé investory. Ne pro soukromé investory. Ale pro města, správu a údržbu silnic, Generální ředitelství cel, Policii České republiky a další státní krajské a obecní instituce. A všechno je v pořádku. Nikdo to neřeší.