Jako dítě jsem žil s pocitem, že hranice jsou propast, přes které jsou jen na některých místech mosty – přechody. Hranice jako něco neprostupného, nebezpečného. Takovou představu mi komunisti nacpali do hlavy. Ještě jsem zažil ostnaté dráty kolem země, kdy komunisti udělali z celé země jedno velké vězení. A pak to padlo. Už to nebylo vězení, ale pořád to bylo s překážkou. Pak ty překážky padly se vstupem do schengenského prostoru úplně.
Je to hromada let, ale pořád je pro mě každý přejezd hranic bez kontroly malý zázrak. Vždycky si připomenu, že to není samozřejmé. Že když nebudeme spolupracovat, můžou zase ploty vyrůst. A i my za to máme odpovědnost – za vnější hranice. Protože chrání i nás. Bez ochrany vnějších hranic by se musely obnovit kontroly na vnitřních hranicích a Schengen by se tak rozpadl. Proto je v našem zájmu pomáhat s ochranou vnějších hranic. Děláme to pro sebe. A dnes slaví Schengen 40 let. Tak mu, teda vlastně nám, přeji dobrou kondici, abychom ho mohli slavit i další desítky let.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Je Schengenský prostor ve stínu neřízené migrace udržitelný?
autor: PV
Jája Koon
