Po dlouhých letech slibů, navrhování, ladění a vyjednávání v září zákon schválila. Zákon se schvaloval dlouho, protože se složitě hledal kompromis. Opozice i koalice nakonec našla shodu a zákon byl hlasy 116 z 157 přítomných poslanců dne 18.9. schválen.

Následně zákon projednal Senát. A po tříleté práci ve sněmovně, během jednoho týdne zákon o registru smluv totálně zlikvidoval tak, že s něj zbyl jen název. Vytrhl z něho základní pravidlo, a to že nezveřejněná smlouva neplatí. Doplnil ustanovení, že se nezveřejňují smlouvy, v kterých se nenakládá s veřejnými prostředky. To zní logicky. Ale je to nepoužitelné, protože je nelze jasně rozlišit.

Zákon se v senátní verzi stal jen prázdnou skořápkou, nefunkčním předpisem, který slušné obtěžuje a zlodějům nepřekáží. Jeho výklad navíc způsobí zmatky.

Po projednání v Senátu jsem byl vcelku v klidu. Říkal jsem si, že takový paskvil, pravý opak verze schválené ve sněmovně, prostě nemůže nikdo při návratu do sněmovny podpořit. Nedovedl jsem si představit, jakým způsobem může některý z těch 116 poslanců, kteří schválili sněmovní verzi, odůvodnit změnu svého názoru. Jen doplňuji, že žádnou chybu Senát v zákoně neobjevil. Senátní ústavněprávní výbor doporučil schválit zákon ve sněmovním znění.