Nezakládá další povinnosti daňovým poplatníkům, neukládá další samosledování se, nepodezřívá všechny živnostníky z podvádění. Jde proti proudu tím, že ukládá povinnost veřejnému sektoru hospodařit s veřejnými prostředky veřejně – tj. transparentně a efektivně.
A nezakládá k tomu další úřad, ale prostě jen ukládá, že každá smlouva musí být k tomu, aby byla účinná, nejen podepsaná, ale i zveřejněná. A protože se zveřejňuje v datově čitelné podobě, kontrolu nad svými prostředky mohou jednoduše provádět nejmotivovaněji a nejefektivněji přímo občané, konkurence, opozice. A zavedení registru smluv vyšlo na necelé 2 miliony korun. I tím se vymyká.
Jak by takový zákon mohl mít odpůrce? V době, kdy vláda ukládá každému živnostníkovi pořídit si na vlastní náklady EET a on-line evidovat každý halíř, kdy zavádí kontrolní hlášení? Jak by mohl ve stejnou dobu stát odmítat přiznat, jak hospodaří s majetkem svých občanů, s vybranými daněmi? Na daňové poplatníky přísnost, na sebe ne? Chápu, že je potřeba vybírat daně a plnit státní rozpočet. Jsem zároveň přesvědčen, že první povinností státu je hospodařit kvalitně s již vybranými daněmi a majetkem, až pak je možné žádat případně větší zapojení občanů skrze daně.
Zákon o registru smluv vrací lidem stát, který je pro ně služebníkem, ne drábem. Tím jde proti nebezpečnému trendu většího a netransparentního státu Věřím, že i proto byl vyhlášen Zákonem roku 2015.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV