Děkuji za slovo, pane předsedající.
Já jsem chtěl za prvé stručně reagovat na kolegu Vondráka ohledně toho, co je současný stav a co je stav budoucí. Tak prostě faktem je to, že letos ještě mají studenti svobodu volby, příští rok se to má změnit a právě proto je předkládán tenhle návrh.
Každopádně pár poznámek k tomuto tématu jako celku. Já si myslím, že hlavní problém vůbec i vnímání maturity a problematiky, co má být povinné a co ne, je to, že se slučují dvě role maturity, to znamená role, kdy se člověk v nějakých předmětech podrobněji připravuje na vysokou školu a role toho, co má být povinné minimum, které zvládnou všichni středoškolští studenti. Myslím si, že právě v oblasti cizích jazyků a matematiky se tyhle věci dostávají do kolize.
Já mám maturitu jak z České republiky, tak z Velké Británie, v obou zemích shodou okolností jsem maturoval z matematiky i z cizího jazyka. V Británii šli skutečně cestou maturity jako přípravy na vysokou školu a vlastně nemají žádné povinné maturitní předměty, pouze pokud chce člověk na nějakou vysokou školu, tak potom potřebuje ty předměty, které jsou potřeba pro ten obor. To znamená, když se hlásí na fyziku, jako jsem se hlásil já, tak musí maturovat z matematiky a fyziky. Když se naopak hlásí třeba na anglistiku, tak samozřejmě z angličtiny a třeba z nějakého cizího jazyka. A je to otázka vysokých škol.
Ta chvíle, kdy je nějaký ten celonárodní srovnávací test, je v 16 letech. Mají GCSE zkoušku, kde mají všichni povinné matematické minimum, co mají zvládnout všichni absolventi středních škol.
Já si myslím, že to je rozumná cesta, prostě oddělit ty dvě části maturitní zkoušky. Je otázka, jak se to bude jmenovat, čeho se to bude týkat, ale mít odděleně skutečně přípravu na vysokou školu a mít odděleně ten minimální standard. A právě u toho minimálního standardu je potřeba, aby laťka nebyla příliš vysoko. Podle mě je potřeba, aby studenti, co maturují, uměli trojčlenku, aby uměli pracovat s procenty. Takové základní věci. A ve skutečnosti nastavení testů v současnosti vůbec nevede k tomuto cíli, protože v důsledku toho, že je to nějaký velký test s řadou otázek, na které se dá našprtat, tak to vůbec nevede k výuce logického myšlení, ale k tomu, že se školy věnují přípravě na ten test a studenti, co by se chtěli učit matematiku na vysoké škole, musí naopak absolvovat spousty hodin, kdy se jejich méně talentované spolužáci připravují na test a naopak ti, co se chystají na ten test, vůbec nemají prostor seznámit se s těmi základními a nejdůležitějšími principy toho, prostě jak si spočítat přímou úměrnost, jak pracovat s procenty a místo toho se drtí testové otázky.
Já bych si dovolil trochu oponovat tomu tvrzení, že větší důraz na maturitu z matematiky povede k lepší výuce, k přemýšlení a k logickému myšlení na středních školách. Naopak se obávám, že to bude mít i řadu negativních dopadů.
To si myslím, že byl dobrý závěr této debaty. Líbí se mi velmi návrh kolegy Gazdíka a pozitivní reakce pana ministra. Skutečně, pokusit se oddělit ty dvě složky maturity, to znamená přípravu na vysokou školu, jsem velmi rád, že už se to děje ohledně matematiky plus, a tu otázku povinného minima, které podle mě by nutně ani nemuselo být zásadní pro ty studenty, jestli to bude řekněme síto pro absolvování střední školy, nebo jenom jestli budeme měřit znalost jednotlivých ročníků třeba v matematice. To by podle mě bylo také velmi užitečné vůbec získat data pro to, jak se pochopení matematiky u absolventů středních škol vyvíjí.
Velmi bych poprosil Ministerstvo školství, aby se na tuto otázku zaměřilo a aby nastavilo povinné minimum toho, co mají umět absolventi v matematice a v cizím jazyku a ať maturita skutečně slouží jako příprava na vysokou školu.
Děkuji za pozornost.
Mikuláš Ferjenčík
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
