Fiala (ODS): Jsme-li ve válce, musíme se podle toho chovat. Druhou šanci mít nebudeme

Terorismus byl vždy, je jeho nebezpečí nyní větší?
Ano, nepochybně. V roce 2002 zemřelo při teroristických útocích ve světě 725 lidí, v roce 2010 už 13 126, v loňském roce měl terorismus 32 727 obětí. Teroristé využívají moderní technologie, otevřenost globalizovaného světa, dostává se jim výcviku, mají ideologické a materiální zázemí, státy, které je podporují a nyní dokonce přímo své území (Islámský stát).

Je terorismus produktem radikálního islámu?
Ano, také. Terorismus má řadu podob a zdrojů (včetně evropských, od separatismu, přes chudobu, rozpadlé státy až po zneužité náboženství), ale jeho až masové rozšíření v posledních letech souvisí s radikálním islámem. Na západní civilizaci (ale nejen na ni) útočí jeho stoupenci.

Souvisí radikální islám s islámem?
Ano, není mezi nimi rovnítko, ale souvisí. Ne islám jako celek, ale některé jeho tradice a výklady poskytují radikálnímu islámu nábožensko-ideologické zázemí. Islám je ovšem náboženství, radikální islám ideologie. Rozlišovat musíme, úplně rozdělovat nesmíme. Souvislost je podobná, jako třeba mezi levicovým terorismem a radikálními interpretacemi socialismu. Nebo jinak: mezi silničním pirátstvím a automobilismem prostě existuje souvislost. Těžko mohu bojovat s piráty silnic tak, že budu regulovat lodní dopravu nebo železnici.

Souvisí terorismus s migrací?
Ano, nepochybně. Teroristé mají zázemí v uprchlických komunitách v západní Evropě, jejich stoupenci jsou synové a vnuci bývalých uprchlíků, řada strůjců teroristických útoků žila po léta mezi námi v Evropě. Selhala ideologie multikulturalismu, nezdařila se zcela integrace, máme zde ghetta a uzavřené muslimské komunity, které nerespektují naše hodnoty a chtějí naši civilizaci zničit. Teroristé se často rekrutují z frustrovaných lidí v uprchlických táborech. A samozřejmě platí, že s nekontrolovanou a obří migrační vlnou se do Evropy teroristé mohou snadněji dostat.

Stojí za to západní civilizaci bránit, je lepší?
Ano. Mnoho hodnot jsme sice obětovali, nevěříme jim, děláme chyby. Ale nikde na světě žádná jiná civilizace nepodala takový sociálně-kulturní výkon. Jednoduše řečeno: nikde jinde není člověk tak svobodný, tak důstojný, žena a muž si tolik rovni, chudí tak bohatí, bezmocní tak zajištěni, všichni tak vzdělaní, všichni tak zdravotně, hygienicky, kulturně a ekonomicky zabezpečení, jako v západních demokraciích. Ví to všude, jinak by všichni nechtěli k nám. Žádný jiný systém není lepší a dokonce ani stejný. Stojí za to naši civilizaci bránit, jinak o to vše přijdeme.

Máme pomáhat uprchlíkům?
Ano, ale jen do jisté míry. Nejlépe tím, že odstraníme důvody, proč utíkají, pak těm v uprchlických táborech a teprve nakonec těm, kteří sem přicházejí. Nelze pomoci milionům tak, že je sem přijmeme. Nelze pomáhat uprchlíkům na úkor naší bezpečnosti. Nelze pomáhat uprchlíkům na úkor naší civilizace. Naše zájmy musí být prioritní, jinak nikomu stejně nepomůžeme a sebe ohrozíme.

Lze teroristickým útokům zabránit?
Ano, do jisté míry. Útokům osamělých šílenců nelze preventivně bránit, organizovanému terorismu, jako je ten islámský, do značné míry ano. Jak? Vojensky zničit jejich zázemí, posílit činnost zpravodajských služeb, narušit jejich komunity, preventivně omezovat práva podezřelých stoupenců radikálního islámu.

Lze naši bezpečnost zajistit humánně a pro všechny spravedlivě?
Ne. Bezpečnost je vždy v jistém protikladu ke svobodě. Zatím z bezpečnostních důvodů omezujeme všechny (srovnejte s lety před dvaceti roky a nyní), to nikdy dlouho nefunguje a nelze to dělat důkladně, účinnější je omezovat hlavně rizikové skupiny. Může to být nespravedlivé, jako třeba vůči Japoncům v Americe za 2. světové války, je potřeba to neustále korigovat demokratickými institucemi, ale jiná cesta k bezpečnosti není.

Jsme ve válce?
Ano, nepochybně. Psal jsem o tom už před více než rokem. Radikální islám nám vyhlásil válku, musíme se podle toho chovat. Musíme být připraveni slevit ze své pohodlnosti, být ostražití, ale ne vystrašení. Musíme bojovat. Ti, co to odmítají, ohrožují naši bezpečnost. Není to nic nového, před Hitlerem Evropa taky kvůli míru ustupovala, až ji skoro celou obsadil. Síla rozumí jen síle, nebudeme-li bojovat, nebudeme.

Jakou válku máme vést?
Na všech frontách. Máme profesionální armády, musíme je posílit, dát více peněz do obrany a budovat moderní kapacity, posílit bezpečnostní služby, ale i policejní složky, investovat do kybernetické bezpečnosti, akceptovat hybridní podobu konfliktu. Investovat do vzdělávání a vybavení těch, kteří nás chrání a maximálně sdílet zkušenostmi se státy a profesionály, kteří této hrozbě již museli bezprostředně čelit. Vojensky porazit Islámský stát, vést informační válku, rozbít zázemí teroristů na území Evropy, zamezit jejich příchodu.

Může za současnou situaci západní politika?
Ano i ne. Může za naši nemoc naše nekázeň? Může za zločince společnost? Někdy ano, ale primární odpovědnost má vždy zločinec. Slabost Západu, nejasná politika na Blízkém východě a v severní Africe, nešťastný nápad, že budeme vyvážet demokracii, nesledování našich zájmů, ale ideologických cílů – to všechno bohužel spoluvytvořilo dnešní situaci. No a co? Zločince taky chytneme a zavřeme, i když třeba na jeho špatné výchově máme podíl.

Dokáže si se současnou krizí poradit Evropská unie?
Ne, v současné podobě jistě nedokáže. EU v posledním desetiletí žádnou krizi nezvládla, společné postupy blokují rozumné řešení, ideologie stále hlubší integrace je scestná. Nedaří se eurozóně, nefungují společné politiky, EU potřebuje změnu. Podílejme se na ní aktivně, nečekejme, až někdo rozdá karty bez nás. Teď už nejde jen o prosperitu, jde o existenci. Nejsou evropské zájmy, jsou zájmy jednotlivých států. Pokud jim EU vyhovuje, má smysl. Pokud ne, hajme svoje zájmy jinak. Nejde o to zachovat za každou cenu integrovanou EU, jde o to zachovat za každou cenu demokratickou Evropu národních států.

Co má dělat Evropa?
Vytvořit koalici s USA a islámskými zeměmi, které bojují proti radikálům a rozbít Islámský stát. Vést pozemní vojenskou válku, porazit nepřítele a být na území Blízkého východu vojensky přítomna do doby, než se situace stabilizuje a aktivně budovat v rozvrácených státech podmínky pro stabilní vládnutí. Zavřít vnější Schengenskou hranici, zastavit proud uprchlíků, pomoci jim v uprchlických táborech. Chránit bezpečnost a zájmy evropských států. Bojovat za náš způsob života, za bezpečnou budoucnost.

Co máme dělat my?
Podílet se na společném postupu západních demokracií, půjde-li to. Nepřistoupit na přenášení problémů z jedné země do druhé (kvóty). Bránit národní zájmy, neměnit dosavadní migrační a azylovou politiku. Nepůjde-li najít společný postup, chránit svoje hranice a naši bezpečnost. Definovat si národní zájmy a ty prosazovat. Neexistuje jediný důvod, proč bychom to, co máme, měli obětovat. Proč? Čemu? Pro koho?

Jsou nabízené odpovědi populistické?
Ne, právě naopak. Populistické je říkat, že se nic neděje, že všechno bude zase jako dřív, že nemusíme nic dělat. Moje odpovědi nejsou příjemné a pohodlné, ale vycházejí ze znalosti faktů, historické zkušenosti a pravdivého pohledu na věc. Nevylučuji, že pseudohumanističtí namyšlení ideologové si s fakty, argumenty a zdravým rozumem jinak neporadí než zase hloupým nálepkováním. Moje výhoda je, že to, co zde píši, říkám v různých podobách veřejně už mnoho let. Nepotřebujeme extrémistické a populistické odpovědi, potřebujeme dobré a pravdivé odpovědi. Potřebujeme radikalizaci demokratického středu v obhajobě západních tradic a hodnot, kontrarevoluci normálních lidí. Pokud nezačneme nazývat věci pravými jmény bez politické korektnosti, pokud se neodhodláme něco dělat, pokud nebudeme připraveni se bránit, prohrajeme. Kdo to nechápe, pomáhá nepříteli. Svět není jednoduchý, některé věci ale ano. Jsme-li ve válce, musíme se podle chovat. Druhou šanci mít nebudeme.

Publikováno se souhlasem vydavatele