Nebo na odmítnutí evropské ústavy v referendech v polovině minulého desetiletí, které zpochybnilo princip stále užší EU rozvíjený v 90. letech. Hlubokou krizí prochází Evropská unie i v současnosti. EU čelí výzvám, mezi něž patří snaha udržet Řecko za každou cenu v eurozóně, nutnost vyrovnat se s obrovskou migrační vlnou a řešit rozhodnutí Velké Británie přehodnotit své postavení v Unii. Dnešní krize je závažnější než ty předešlé, protože se dotýká samotné podstaty integračního procesu: vnitřního trhu a volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu.

Neschopnost Evropské unie je důkazem, že současný stav a způsob evropské integrace je neudržitelný a selhal. Nepodařilo se vytvořit jednotnou politickou unii. Stále jasněji se také ukazuje, že současná EU neodpovídá zájmům členských států tváří v tvář realitě 21. století.

Byrokratická elita

Je zřejmé, že dogma o politické unii coby nevyhnutelné „finalitě“ evropské integrace se nenaplnilo. A ani nemohlo. EU není schopna vytvořit evropskou identitu, postrádá společný veřejný prostor a chybí jí jeden ze základních rysů politického národa: pocit sounáležitosti k určitému společenství a jeho hodnotám, který je mj. podmínkou pro uplatnění solidarity při přerozdělování v rámci moderního státu. Bohužel právě ignorování tohoto stavu je zdrojem špatných řešení, která EU a její byrokratická elita opakovaně navrhuje. „Záchrana“Řecka je jen politickou snahou o zachování ideologie stále hlubší integrace, v níž má mít centrální úlohu měnová unie. Neudržitelné strukturální rozdíly – ekonomické, sociální, ale i kulturní – jsou „překonávány“masivními transfery, které jsou odůvodňovány tzv. evropskou solidaritou, jež ovšem bez evropského politického národa nefunguje.

Migrační vlna ukázala neschopnost Bruselu reagovat na krize a bezpečnostní výzvy. Jediné konkrétní řešení z dílny Evropské komise jsou kvóty na přerozdělování uprchlíků, které jsou nejen nefunkční a nerealizovatelné, ale také nemorální a protiprávní. Nicméně představitelé EU a některých států jejich silové schválení prosazovali právě s odkazem na evropskou solidaritu.

Další zkoušky „evropské solidarity“ nás ještě čekají. Rozsah migrační vlny bude znamenat velký a dlouhodobý tlak na rozpočtové, resp. sociální, zdravotní i vzdělávací systémy členských států. Vyplývá to z demografické skladby uprchlíků, ale i z dosavadních zkušeností. Kupříkladu německá federace nemocnic odhaduje, že do konce roku bude v Německu potřebovat urgentní zdravotní péči přes 225 tisíc migrantů. Podle OECD je ve Švédsku a Německu dlouhodobá míra nezaměstnanosti mezi přistěhovalci či potomky přistěhovalců větší než 75 procent.