Fiala (ODS): Nedůvěryhodný už je jen způsob vzniku této vlády

Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, já mám trošku usnadněnou roli, že zde mohu navázat na velmi komplexní projev pana prezidenta Miloše Zemana, který ve svým vystoupení před Poslaneckou sněmovnou chvíli hovořil jako prezident republiky, chvíli jako předseda vlády, který předkládá vlastní programové prohlášení, a chvíli také jako opoziční poslanec, který se nějakým způsobem vyrovnává s vládním prohlášením. A na to mohu rozhodně navázat.

Miloš Zeman zde řekl, že úkolem opozice je kritizovat a já bych k tomu dodal: ale nejenom! My jsme jako Občanská demokratická strana opravdu rádi, že máme konečně politickou vládu a respektujeme i to, že to je po několika letech vlády pravice vláda levicová. je to mnohem lepší, když se střídá levice s pravicí, než když se střídají nepolitické vlády s politickými. Ale tato levicová vláda nemá a nemůže mít naši důvěru. Nedůvěryhodný je už způsob, jakým vznikla a jak dala občanům jasně najevo, že zákony se dají měnit ve prospěch jednoho člověka a že pro nás neplatí pro všechny stejná pravidla.

Stejně nedůvěryhodný je ale i program a plány této vlády. My rozhodně chceme být, a hlásíme se k tomu, chceme být konstruktivní opozicí a chceme v některých věcech s vládou spolupracovat, ale zatím nám to bohužel příliš neusnadňuje, protože programové prohlášení, se kterým předstoupila před Poslaneckou sněmovnu, je velmi vágní, nekonkrétní a rozporuplné. Když si vzpomenete na projev Miloše Zemana, tak on zde hovořil o politických vizích a politických snech. Já se ale obávám, že toto programové prohlášení je také takovým snem, ale snem, ze kterého se vláda jednou probudí a to probuzení bude mimořádně těžké. Rozpory nejsou jenom mezi koaliční smlouvou a vládním prohlášením, ale rozpory najdeme i v samotném vládním prohlášení. Například nevíme, z jakých zdrojů chce vláda financovat valorizaci důchodů, investiční pobídky, přijímání nových úředníků, když chce udržet současně schodek rozpočtu ve výši 3 % HDP a rušit řadu příjmů a rušit také například poplatky za návštěvu lékaře nebo recept. Jsou to vlastně typická levicová řešení, která nám tady vláda předkládá, levicová řešení, která nemohou vést k vyřešení skutečných problémů, jako je rekordní nezaměstnanost, nebo jako je podpora české ekonomiky. Zdá se, že se pan premiér Sobotka nepoučil z minulosti a hodlá učinit stejnou chybu, kterou už jednou sociální demokracie učinila. I v roce 2002, a mnozí z vás si na to vzpomenou, slibovala vláda pod vedením sociální demokracie fungující sociální stát, slibovala vyšší důchody, vyšší platy, vyšší sociální dávky, slibovala zlepšení infrastruktury.

A tehdejší lídr ČSSD Vladimír Špidla, který je nyní shodou okolností vedoucím poradcem pana premiéra, na otázky, kde sociální demokracie, kde vláda jí vedená vezme na to finanční prostředky, odpovídal větou "Zdroje jsou.". A už o rok později v květnu 2003 se však ukázalo, že zdroje nejsou a tehdejší ministr Sobotka veřejně přiznal, že sliby socialistů nebyly - cituji - "zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí". A zdá se, že o jedenáct let později se bude stejný scénář opakovat. Ani dnes totiž nejsou sliby socialistické vlády zasazeny do reálného ekonomického rámce. Dovolte mi, abych to ukázal na několika příkladech.

Za prvé. Nelze slibovat udržení tříprocentního schodku státního rozpočtu a přípravu na přijetí eura a současně navyšovat výdaje státu. Státní rozpočet bude mít nejvyšší výdaje České republiky a místo snižování schodku si vláda chce půjčovat další finanční prostředky. Zatímco naše vlády postupně nastavily snižování schodku státního rozpočtu až k výsledku roku 2013, kdy dosáhl 81 miliard korun, tak nová vláda si schválila rozpočet, který nepřipravila se schodkem 112 miliard korun. To znamená otočení trendu. To bude nepochybně znamenat ztrátu důvěry investorů a bude-li to pokračovat, tak se dočkáme toho, že se zvýší i úroky, za které si stát může půjčovat.

Druhý příklad. Nelze slibovat snižování nezaměstnanosti a současně zvyšovat minimální mzdu a vytvářet tak podmínky pro šedou ekonomiku. Růst minimální mzdy přece vede k nezaměstnanosti, a to k růstu nezaměstnanosti u nejméně kvalifikované části populace. A firmy si nebudou moci dovolit zaměstnávat lidi, kteří firmě nebudou vydělávat tolik peněz, kolik firmu stojí. Zvýšení minimální mzdy na proklamovaných deset tisíc korun by nepochybně znamenalo zvýšení počtu nezaměstnaných.

Třetí příklad. Nelze deklarovat podporu živnostníků a současně usilovat o omezení výše paušálu pro živnostníky. To povede jenom k úbytku pracovních míst, ale i k vytvoření horších podmínek pro živnostníky. Živnostníci naopak potřebují méně byrokracie, méně daní a méně státní kontroly. Dámy a pánové, uvědomme si, že živnostenské paušály využilo například v roce 2011 více než půl milionu lidí z celkového počtu jednoho milionu živnostníků, kteří měli tuto možnost. A díky těmto paušálům živnostníci uspořili čas a peníze, které mohli investovat do své hlavní činnosti, což je podnikání a samozřejmě také vytváření pracovních míst.

Čtvrtý a poslední příklad. Nelze slibovat šetření ve státní správě a současně deklarovat zvýšení počtu státních úředníků, tvorbu nových úřadů a zadávání externích auditů. Dovolil bych si jenom připomenout, že to bylo právě za vlád, na kterých se podíleli občanští demokraté, kdy klesl počet státních úředníků. Klesl o deset tisíc a výdaje na jejich mzdy klesly o 19 miliard. A bylo to vůbec poprvé, kdy se stát tímto způsobem zmenšil.

Musím také říct, že jsme velmi překvapeni tím, že člověk, který se několik let připravoval v opozici na roli premiéra a má za sebou také působení ve funkci ministra financí, nepřichází s konkrétním a jasným plánem, jak vyřešit nezaměstnanost a jak nastartovat ekonomiku. S nezaměstnaností se přece bojuje investicemi, vytvářením volnějších podmínek pro zaměstnavatele, pro uzavírání dohod o provedení práce, podporou částečných úvazků, slevami na pojistné zaměstnavatelů, podporou pružné pracovní doby a celou řadou dalších konkrétních nástrojů.

Jsme také překvapeni, že člověk, který je manažerem a vlastní velkou korporaci, tady předkládá nebo spolupředkládá plán bez konkrétních čísel, bez harmonogramu toho, kdy čeho bude dosaženo, a bez toho, aby si jasně spočítal výdaje a příjmy a rozpor mezi nimi.

Dámy a pánové, občanští demokraté ze všech těchto důvodů nemají důvěru v tuto vládu. A věřte mi, že to neříkáme jenom proto, že jsme v politické opozici. Připomeňme si, že nedůvěryhodné se vládní plány do značné míry zdají i jiným aktérům našeho veřejného života, jako jsou třeba odbory nebo zaměstnavatelé.

Pan prezident Zeman ve svém projevu řekl, že vládní prohlášení je jakýmsi kolektivním slibem. Je to závazkem. A v tom my vidíme opravdu problém. Mimochodem důvěra je také závazek. Když někomu důvěru dáte, tak věříte, že dodrží svoje sliby a že neudělá nic, co by vás poškodilo. A my si nejsme jisti, že vláda neudělá nic, co by poškodilo tuto zemi a co by prospělo jejím občanům. A o tom nás nepřesvědčilo vládní prohlášení, a proto naši důvěru tato vláda mít nemůže.

Miloš Zeman zde ve svém vystoupení také převzal do značné míry zodpovědnost za usnadnění vzniku této vlády. Ale dámy a pánové, to my udělat nemůžeme a také to neuděláme.

Z důvodů, které jsem zde představil, Občanská demokratická strana vládu pana premiéra Bohuslava Sobotky nepodpoří.