Pro malou zemi uprostřed Evropy, která v minulém století zažila opakovaně ztrátu těžce vydobyté svobody a národní suverenity, je připomenutím toho, že svět není bezpečný, samostatnost není samozřejmá a že za svobodu se musí bojovat.

A také že se nevyplácí politická naivita, ani falešný pocit bezpečí („nám se nemůže nic stát“, „oni si to nedovolí“ apod.). Jistě, komunismus prohrál (doufejme, že nejen dočasně), není už Varšavská smlouva a neexistuje ani Sovětský svaz. Jsou nová nebezpečí. A ani pohled na východ od nás nesmí být bezstarostný. Nedaleko je Ukrajina. Je také docela zajímavé, jak dnes v Moskvě interpretují srpen 1968. Často jinak než v 90. letech, kdy se za něj Rusko omlouvalo. Dnešní výročí je proto bohužel stále aktuální. Mělo by pro nás být výzvou k posilování naší bezpečnosti, k politickému realismu a k odhodlání bránit naši národní suverenitu, ať už je ohrožována odkudkoli.