Vážení přátelé,
vánoční svátky jsou krásným obdobím, kdy většina z nás může být se svými blízkými. Věřím, že jste měli možnost prožít je spokojeně. Příjemnou součástí Vánoc je i to, že se na chvíli snižuje náš zájem o všední starosti, o pracovní záležitosti – a taky o politiku. Na těch pár dní je to určitě dobře. Na konci roku pak přemýšlíme nad tím, co přinese nový rok, co nás čeká, co chceme a můžeme udělat. K tomu patří i ohlédnutí za uplynulým rokem.
Rok 2018 byl plný politických událostí. Měnila se politická mapa, bouraly demokratické zvyky a tradice, překračovalo se jedno tabu za druhým. Skoro se nechce věřit tomu, co všechno jsme u nás stihli za jediný rok. Připomeňme si pár podstatných věcí.
Miloš Zeman byl na začátku roku znovuzvolen prezidentem. Mohl tak pokračovat mocenský pakt Zemana a Babiše. Premiér vládl bez důvěry s jednobarevnou vládou, objížděl republiku a sliboval všechno možné i nemožné. Jeho cílem bylo vládnout sám, sehrával ale mediální divadlo o vyjednávání a o tom, jak s ním nikdo nechce do vlády jít. Když se ukázalo, že souběžná podpora komunistů a SPD je příliš silná káva i v době, kdy už žádná tabu neplatí, tak přibral polomrtvou ČSSD. Sociální demokraté opustili všechna kritéria, která si pro vstup do vlády dali, a zcela se podřídili Babišovi. Argumenty o odpovědnosti, které při tom používali, jsou snad ještě pokrytečtější než vstup do vlády sám. Ale hlavní součástí vládní koalice se stali komunisté. Pevnou, jistou a za všech okolností podporující Andreje Babiše. V rámci jejich dialektiky asi není divné, že se k moci dostali ve chvíli, kdy dosáhli nejhoršího volebního výsledku v celé své historii. Ani to, že je k ní přivedl multimiliardář.
Když polokomunistická vláda v půlce roku vznikla, chvíli to už vypadalo, že bychom se opravdu mohli začít zabývat problémy České republiky. Mluvit o tom, jak využít historický ekonomický růst a rekordní příjmy do státního rozpočtu. Znovu to ale přebila nekonečná série problémů premiéra Babiše. Místo toho, abychom se bavili o investicích do infrastruktury, o reformě důchodového systému, o snižování daní nebo o tom, jak vrátit ČR mezi nejvyspělejší země na světě, řešili jsme premiérovy kauzy.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Záhada daru
Zabývá se někdo otázkou, proč, když někdo chce darovat peníze státu, tak jde zrovna za ministrem spravedlnosti a ne třeba za ministrem financí nebo premiérem? A jak je možné, že se dary neprověřují a neschvaluje je minimálně celá vláda? Mně to celé zavání korupcí. Jak to vidíte vy? A ještě k tomu pů...
Další články z rubriky

10:21 Turková (PRO): Jak dostat naši zemi zpět do kondice?
Komentář na veřejném facebookovém profilu strany k rostoucímu deficitu státního rozpočtu
- 9:15 Ministryně Decroix: Politika je služba, ne reality show
- 8:19 Ministr Vlček: České know-how pro energetiku i průmysl
- 7:50 Sterzik (STAČILO!): Za tři měsíce buď ukončíme tuto vládu, nebo ona ukončí nás
- 7:17 Peštová (ANO): Tajuplný golfový parťák ministra Válka
- 6:23 Rozvoral (SPD): ČR nesmí být jen poslušnou provincií Bruselu