Dámy a pánové, vážení přátelé,

vítám vás na 25. kongresu Občanské demokratické strany. Vítám vás tady rád. A věřím, že jste rádi přijeli.

Možná byly kongresy, kde jste se báli, co zase na sebe řekneme, co si budeme navzájem vyčítat, v jakém stavu po něm ODS bude. Dnešní kongres je jiný. Je sice mimořádný, ale je vlastně normálnější, než některé řádné. Odpovídá kongresům zdravých pravicových stran v zahraničí. Ukáže ne to, jak jsme slabí, špatní a co si myslí Petr o Pavlovi. Ukáže to, že jsme silní, odhodlaní, sjednocení a že máme co nabídnout českým občanům. Přijeli jste sem navzdory různým překážkám. Být v pátek v Praze, to je dobré asi jen pro turisty a pro Pražany, i když je tu samozřejmě krásně. Jet ovšem v pátek do Prahy po našich silnicích na kongres politické strany a ještě si za to zaplatit, to by někomu skoro mohlo připadat jako masochismus. A přesto vás (nás) to tolik udělalo. Dobře jste pochopili, co je teď potřeba. Dobře jste porozuměli tomu, že se věci nezmění bez nás, bez naší aktivity, bez našeho přispění. Že zde máme dnes být a že na to, abychom se zde sešli, se máme a musíme v dnešní situaci složit. Že je to tak správné.

Na svoje dopisy, kterými jsem Vás zval na kongres, jsem dostal velké množství pozitivních reakcí. I od těch, kteří nemohli přijet a být tu dnes s námi. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli naději a odhodlání mnohých řadových členů Občanské demokratické strany, je to, co dělám, krásná práce.

A za všechny reakce připomenu jednu: paní Bohuslava Auředníková ze Středočeského kraje – a snad mi promine, když sice neprozradím její věk, ale řeknu, že se narodila v roce 1922 – zaplatila účastnický poplatek na kongres s tím, že se ho z důvodu věku nemůže zúčastnit, ale že aspoň tak chce podpořit ODS. Vidíte, že od našich seniorů se máme ještě hodně co učit. Paní Auředníkové děkuji a s ní zároveň děkuji všem, kteří dnes přišli nebo přijít chtěli. Na vás dnes stojí Občanská demokratická strana. No a protože jste si to dnes zaplatili, tak budu mluvit déle než obvykle. Ale nejenom to, nabízím také bonus: ti pozornější z vás, ale jenom ti pozornější, se u mého projevu občas i usmějí.