Fiala (ODS): Vláda se může spolehnout na to, že jenom snít už nebude stačit

11.07.2018 14:52

Projev na 17. schůzi Poslanecké sněmovny 11. července 2018 k žádosti vlády premiéra Andreje Babiše o vyslovení důvěry

Fiala (ODS): Vláda se může spolehnout na to, že jenom snít už nebude stačit
Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda ODS Petr Fiala

Vážená Poslanecká sněmovno, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

o důvěru dnes přišla požádat vláda, které to trvalo nejdéle od voleb za posledních téměř 30 let, tedy za celé demokratické období od roku 1989, protože ten první jakoby pokus o důvěru jednobarevné vládě hnutí ANO, který sem přišli předvést prezident Zeman a premiér Babiš v lednu, byl samozřejmě jenom na oko. Oni to také samozřejmě později přiznali. Byl to technický způsob, jak převzít moc nad úřady, nad zemí, bez řádných jednání, bez důvěry Poslanecké sněmovny, jak to normálně vyžaduje Ústava.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, když se však na celý ten proces, na těch uplynulých víc než osm měsíců díváme zpětně a když se díváme na tuto vládu, tak je vlastně otázkou, proč to celé tak dlouho trvalo. O důvěru dnes přišla požádat vláda prezidenta Zemana a premiéra Babiše, která sem i po osmi měsících přišla nekompletní. Poslouchejte, jak to zní. O důvěru po osmi měsících přišla žádat vláda, která nemá jednoho z nejdůležitějších ministrů a druhého sehnali včera jenom narychlo, protože i oni zatím ještě předstírají nějaké meze, takže usoudili, že ministrem spravedlnosti zatím ještě nemůže být premiér, který je navíc trestně stíhaný. Takže tu máme neúplnou vládu. A to je přece, dámy a pánové, něco zcela nevídaného.

O důvěru přišla požádat vláda, jejíž programové prohlášení je všeobecné a nespolehlivé a v zásadě podobné tomu, co pro formu sepsali už po volbách před více než půl rokem a co vlastně nikoho moc nezajímalo. K tomu se zvlášť vrátím ještě později. Je to vláda, která z původních politických podmínek doplňkové koaliční strany ČSSD, z těch původních podmínek zůstalo přesně stejné nic, jaké nic nabízelo hnutí ANO svým potenciálním partnerům už před osmi měsíci. Je to vláda, kde prezident i premiér dosáhli všeho mocensky a politicky podstatného, čeho chtěli dosáhnout v podstatě už před mnoha měsíci. A je to vláda vytvořená na základě oficiální dohody s komunisty, kteří s nimi byli na toto připraveni permanentně během celých osmi měsíců, protože všechno podstatné se vlastně upeklo už bezprostředně po volbách.

Na co tedy bylo dobrých těch osm měsíců předstírání, že to jde jinak, že by to mohlo být nějak úplně jinak? Myslím, že ty důvody jsou v zásadě dva. První - osm měsíců jednobarevné vlády hnutí ANO poskytlo dostatek možností na personální změny, které nebylo třeba s nikým dohadovat ani na oko, hlavně v resortech, které potom přepustili svému doplňkovému partneru. A druhý, podle mě závažnější důvod, byl ten, že bylo třeba uspat veřejnost. Kdyby přišli pan prezident Zeman a pan premiér Babiš s vládou za přímé nebo nepřímé účasti komunistů hned po volbách, tak by na náměstích byly ne tisíce a desetitisíce, ale možná ještě víc lidí, a pískalo by se ne po osmi měsících, ale hned od prvního dne.

Chci na tomto místě a v této chvíli ještě jednou zdůraznit, že toto je velmi vážný okamžik, že návrat komunistické strany k moci a vlivu v České republice, že za tento návrat je odpovědný nejen prezident a premiér, ale že za tento návrat bude odpovědný každý poslanec, který vstane a podpoří takovouto vládu. To není nic osobní. Není to nic osobního. To je prostě historický fakt.

Takto to musí zaznít při této významné ústavní události a v roce, který je významným výročím naší moderní státnosti. A chci říct, že každý, kdo komunisty povolal a dnes pustí k moci, tak by se měl kousnout do jazyka, až bude v jubilejním roce při příležitosti stého výročí založení naší republiky brát do úst slova jako svoboda, demokracie, důstojnost, prosperita, budoucnost, nebo dokonce jméno zakladatele naší republiky Tomáše Garrigua Masaryka.

Vážená Sněmovno, jsem přesvědčen, že existuje několik dobrých důvodů, proč by Sněmovna neměla vyslovit vládě důvěru. Řekl bych, že bez ohledu na politickou orientaci, ale ze samé úcty každého demokrata k Ústavě. Ten první důvod jsem už připomněl. Předstoupila před nás vláda, která není kompletní, která nemá svého řádného ministra zahraničí, anebo nemá řádného ministra vnitra. Můžete si vybrat, co se vám zdá lepší. To znamená, že nemá řádného ministra jednoho ze dvou podstatných resortů. Nejdůležitějších resortů. Takto začínat, to je přeci neuvěřitelná blamáž. A je to taky neúcta. Neúcta k povinnostem, ústavním funkcím, k výzvám, k republice. Od všech! Od prezidenta, že netrval na kompletní vládě. Od premiéra, že sem přišel požádat o důvěru pro takovouto nekompletní vládu, od předsedy Sněmovny, že nenavrhl odložení jednání do doby doplnění vlády. A od každého v této sněmovně, který bude hlasovat pro takovou nekompletní vládu. Ale i od každého zde v sále nebo tam venku, kdo se tváří, že toto má už být norma, že toto je normální, že jde jenom o jakési nepodstatné záležitosti. Nejde o nepodstatné záležitosti! Máme tu schvalovat nekompletní vládu. To je něco nevídaného!

Druhý důvod. Druhý důvod je stejně vážný. Včera proběhla jakási, nazval bych to pokoutní procedura. Pokoutní proto, že to nebylo ve vládní koalici jako takové, ale jenom mezi hnutím ANO a KSČM a někde za zavřenými dveřmi, při které tyto dvě strany uzavřely mocenský pakt. Mocenský pakt, o jehož podmínkách ve skutečnosti nic nevíme. Jen prosím dobře poslouchejte! Absolutně neznáme politické podmínky, za jakých komunisté podporují vládu. A pravděpodobně je ani nikdy znát nebudeme. Jistě, že něco tam dali formálně na papír, ale to podstatné na papíře není! Kam až bude sahat moc komunistů a jejich nominantů? Kde všude a na co všechno získají vliv? A bude to například třeba i v bezpečnostních složkách? A to tu nemluvím ani o tom, že téměř s určitostí jde o okolnosti, které ještě před pár lety byly veřejně skandalizovány. Mluvím ale o tom, že tyto podmínky jsou skryté, utajené a že zde mluvíme o straně, která má nebezpečné cíle. A proto se domnívám, že tato vláda představuje politické nebezpečí a politickou neznámou. A takové vládě by neměla Sněmovna demokratické republiky vyslovit důvěru. A třetí důvod?

Třetí důvod je personální. Je třeba ocenit kousek politické a osobní sebereflexe, že sem nepřišla vláda s původně jmenovanou ministryní spravedlnosti nebo s premiérem jakožto ministrem spravedlnosti. To říkám bez ironie, bez sarkasmu. Ačkoliv považuji za vážné selhání politického managementu pana premiéra, že to vůbec chtěl zkusit. Ale dovolte mi, abych vám něco přečetl. Přečtu vám to, co řekl současný předseda vlády v únoru roku 2014 jako ministr financí při stejné příležitosti jako dnes, tedy během jednání o důvěře vládě.

Tehdejší ministr financí, dnes premiér nás tady tehdy poučoval. Cituji: Protože základní předpoklady pro podnikání jsou co? Dopravní infrastruktura! Nemáme žádnou dálniční síť, děs! Rychlovlaky? Nemáme! Sto miliard šlo do koridoru a naše vlaky jezdí 40 až 70 v průměru. Takže kde jsou ty prachy? Dluh stoupá, investice žádné. Konec citátu slov Andreje Babiše z roku 2014.

Hnutí ANO a zvláště jeho předseda postavili svou politickou existenci a sílu na kritice minulosti. A já si myslím, že je čas, aby do té minulosti zahrnuli i sami sebe. Poslední čtyři roky minulé vlády navzdory skvělému ekonomickému růstu, tak minulé vlády vytvářely deficity, investice neodpovídaly ekonomickému růstu a dálniční sítě přibylo méně než za časů největší krize. Proto bychom neměli souhlasit ani s vládní kontinuitou. Speciálně například na postu ministra dopravy.

Vážená Sněmovno, nemělo by být jenom formalitou, že ve smyslu Ústavy vyslovujeme nebo nevyslovujeme vládě důvěru na základě programového prohlášení vlády. Ale při všech těch absurditách, které doprovázejí vznik a krátkou existenci této vlády, je vlastně největší anomálií, že během těch osmi měsíců se vlastně vůbec nediskutovalo o žádném programu. Uvědomili jste si prosím tuto zcela unikátní okolnost? Sestavování vlády neprovázel zájem zúčastněných o program. Nikdo ze současné vlády nedokázal zformulovat žádnou vizi, žádnou reformu, žádnou ambici, nic. Teprve před dvěma týdny pan předseda vlády zaslechl úryvek jednoho mého vystoupení a prohlásil, že i on chce, aby Česká republika byla jednou z nejúspěšnějších zemí Evropy. A dnes to tady zopakoval. Jenomže to zapomněl napsat do programového prohlášení vlády. A jeho obsah takové ambici vůbec neodpovídá. Jde o text obecný, v podstatných oblastech vágní a celkově je to zcela nedostatečný dokument.

Nebudu tady dlouho zdržovat rozborem toho programového prohlášení, ale svoje tvrzení o jeho nedostatečnosti podložím dvěma příklady. Totiž dva podstatné cíle - vyrovnaný rozpočet, nový daňový zákon - sliboval současný premiér už před čtyřmi lety. Tehdy jako ministr financí. No a například obecný charakter programového prohlášení dokumentuje velmi dobře symbolicky jedna z deklarovaných priorit. Důchodová reforma, která je formulována bez jakýchkoliv obsahových rámců. Programové prohlášení vlády připomíná Sběrné suroviny. Má se zavděčit mnohým, najdete tam všechno možné, ale jen máloco je použitelné. A nepřináší, hlavně nepřináší žádný závazný měřitelný impuls pro cestu České republiky mezi nejbohatší a nejvyspělejší země Evropy a světa.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, my jsme připraveni svést s touto vládou soutěž o to, kterou cestou se může Česká republika stát jednou z nejbohatších, nejbezpečnějších a nejlepších zemí pro život. Jsme přesvědčeni, že polokomunistická vláda a vaše cesta nás k tomuto cíli nepřivede. A stačí v tomto případě jeden jediný příklad za všechny. Boj s byrokracií. To je téma, je to objednávka českých občanů, kterou jsme my vnesli do politické diskuse, a se kterou se vy následně snažíte nějak vypořádat. Jenže vy v programovém prohlášení slibujete, že byrokratické procedury převedete do digitální podoby. A my říkáme: Boj s byrokracií neznamená dělat totéž co dnes pouze digitálně! Ale to znamená podstatně zmenšit počet byrokratických povinností a procedur. A na tomto příkladu to mohu dobře ukázat. V tom spočívá rozdíl mezi vámi a námi. Vaše cesta nás mimo jiné dovede do bludiště digitální byrokracie a totální kontroly nad občany v práci i soukromí. Naše cesta dovede Českou republiku mezi deset nejpříjemnějších a nejsvobodnějších zemí pro život a podnikání.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ze všech těchto důvodů Občanská demokratická strana vládě důvěru nedá. Pokud vláda důvěru dostane, ODS bude vystupovat jako zásadní a tvrdá opozice. Jsme přesvědčeni, že tři a čtvrt roku je dlouhá doba pro trvání vlády Miloše Zemana, Andreje Babiše, Vojtěcha Filipa a Jana Hamáčka. Budeme usilovat o kratší trvání vlády. A v takovém případě budeme připraveni nabídnout občanům politickou, programovou a mocenskou alternativu.

Takže ještě jednou za Občanskou demokratickou stranu: Vláda se může spolehnout na to, že jenom snít už nebude stačit. Nejenom že nebudeme hlasovat pro důvěru vlády, ale navíc budeme jako opozice tvrdí, budeme vládu hlídat, budeme nekompromisní, budeme vás konfrontovat s programovou a politickou alternativou!

Děkuji za pozornost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Senátor Malý: Cyklisté by měli dostat stejnou šanci jako vodáci

17:22 Senátor Malý: Cyklisté by měli dostat stejnou šanci jako vodáci

Cyklisté by měli ve vztahu ke dvěma pivům nebo dvěma deci vína dostat podle senátora Jaroslava Maléh…