Vážená Poslanecká sněmovno, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

o důvěru dnes přišla požádat vláda, které to trvalo nejdéle od voleb za posledních téměř 30 let, tedy za celé demokratické období od roku 1989, protože ten první jakoby pokus o důvěru jednobarevné vládě hnutí ANO, který sem přišli předvést prezident Zeman a premiér Babiš v lednu, byl samozřejmě jenom na oko. Oni to také samozřejmě později přiznali. Byl to technický způsob, jak převzít moc nad úřady, nad zemí, bez řádných jednání, bez důvěry Poslanecké sněmovny, jak to normálně vyžaduje Ústava.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, když se však na celý ten proces, na těch uplynulých víc než osm měsíců díváme zpětně a když se díváme na tuto vládu, tak je vlastně otázkou, proč to celé tak dlouho trvalo. O důvěru dnes přišla požádat vláda prezidenta Zemana a premiéra Babiše, která sem i po osmi měsících přišla nekompletní. Poslouchejte, jak to zní. O důvěru po osmi měsících přišla žádat vláda, která nemá jednoho z nejdůležitějších ministrů a druhého sehnali včera jenom narychlo, protože i oni zatím ještě předstírají nějaké meze, takže usoudili, že ministrem spravedlnosti zatím ještě nemůže být premiér, který je navíc trestně stíhaný. Takže tu máme neúplnou vládu. A to je přece, dámy a pánové, něco zcela nevídaného.

O důvěru přišla požádat vláda, jejíž programové prohlášení je všeobecné a nespolehlivé a v zásadě podobné tomu, co pro formu sepsali už po volbách před více než půl rokem a co vlastně nikoho moc nezajímalo. K tomu se zvlášť vrátím ještě později. Je to vláda, která z původních politických podmínek doplňkové koaliční strany ČSSD, z těch původních podmínek zůstalo přesně stejné nic, jaké nic nabízelo hnutí ANO svým potenciálním partnerům už před osmi měsíci. Je to vláda, kde prezident i premiér dosáhli všeho mocensky a politicky podstatného, čeho chtěli dosáhnout v podstatě už před mnoha měsíci. A je to vláda vytvořená na základě oficiální dohody s komunisty, kteří s nimi byli na toto připraveni permanentně během celých osmi měsíců, protože všechno podstatné se vlastně upeklo už bezprostředně po volbách.

Na co tedy bylo dobrých těch osm měsíců předstírání, že to jde jinak, že by to mohlo být nějak úplně jinak? Myslím, že ty důvody jsou v zásadě dva. První - osm měsíců jednobarevné vlády hnutí ANO poskytlo dostatek možností na personální změny, které nebylo třeba s nikým dohadovat ani na oko, hlavně v resortech, které potom přepustili svému doplňkovému partneru. A druhý, podle mě závažnější důvod, byl ten, že bylo třeba uspat veřejnost. Kdyby přišli pan prezident Zeman a pan premiér Babiš s vládou za přímé nebo nepřímé účasti komunistů hned po volbách, tak by na náměstích byly ne tisíce a desetitisíce, ale možná ještě víc lidí, a pískalo by se ne po osmi měsících, ale hned od prvního dne.