V čele linie smíření stojí prezident republiky, který na Pražský hrad zve představitele bavorské politiky úzce propojené s Landsmanšaftem. Prezident a politická opozice zdůrazňují potřebu překonání konfliktů, odvolávají se na deklaraci z roku 1997 a odmítají princip kolektivní viny sudetských Němců s důrazem na individuální odpovědnost. Tatáž politická reprezentace zároveň podporuje hlubší evropskou integraci, zavedení eura, silnější roli EU a omezení práva veta. Nejde pouze o „smíření“, ale o širší spor o českou státní suverenitu. Pod pláštíkem moderního dialogu se tak připravuje půda pro evropskou federalizaci, kvůli které se o klíčových otázkách naší země už nebude v budoucnu rozhodovat v Praze, ale stále více mimo ni. Kdo na tom má zájem a co by to v konečném důsledku znamenalo pro Českou republiku, ponechám na osobním uvážení čtenáře.

Rok 1938

Německo je historicky naším největším soupeřem. Od 9. století až po tragický rok 1938 jsme byli jím a jeho předchůdci napadáni a mocensky utlačováni. V roce 1938 se mu nás málem podařilo definitivně vymazat z mapy světa, a to za přímé asistence tehdejších „spoluobčanů“. Německý historik Wolfgang Benz uvedl, že sudetští Němci sehráli klíčovou roli při rozbití Československa. Pro Hitlerem podporovanou Sudetoněmeckou stranu (SdP) Konráda Henleina hlasovalo v roce 1935 asi 68 % všech sudetských Němců. V komunálních volbách 1938 SdP dosahovala výsledků okolo 70–90 %.

Z této politické situace vznikl Sudetoněmecký Freikorps (SdFK), v překladu známý jako Sudetoněmecký svaz dobrovolníků (!). Fakticky se jednalo o teroristickou organizaci rekrutovanou právě z těchto „sousedů“, která měla ve svých řadách přibližně 35 000 ozbrojenců. Ti v nevyhlášené válce zákeřně vraždili naše četníky a vojáky SOS (stráž obrany státu). Takto rozsáhlá podpora Henleinovského hnutí vytvořila politické zázemí pro rozbití Československa a následnou okupaci, která po roce 1939 vedla k nastolení nacistického teroru na území Protektorátu. Ten zahrnoval genocidu židovského obyvatelstva, systematické represe proti civilnímu obyvatelstvu, popravy odbojářů a také likvidaci celých obcí, jako byly Lidice, Ležáky, a další represivní akce nacistického režimu. Při odsunu v roce 1945 přišlo podle odhadů o život až 30 tisíc Němců. Za předešlé šestileté nacistické vlády bylo zavražděno 350 tisíc obyvatel ČSR.

Landsmanšaft: Personální kontinuita s Třetí říší