Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Dnešní schůze Poslanecké sněmovny dává prostor k alternativním řešením energetické krize, do které jsme se dostali. Jak je v poslední době zvykem ze strany vládní pětikoalice, nenechá v případě opozičních mimořádných schůzí ani schválit program. Pokud nás z ničeho nic mile překvapí, tak uvidíme, ale zatím to tak nevypadá. Jestli ale bude vládní koalice postupovat jako obvykle, uplatní svá slova k tématu jen přednostní řečníci. Proto je důležité podívat se na předložená témata této mimořádné schůze komplexně a z více úhlů pohledu. Máme se zde zabývat výší DPH na ropu, elektřinu, zemní plyn, jak s ní pohnout velmi zásadně směrem dolů v tomto dalším krizovém roce.

A také máme řešit problematiku obnovitelných zdrojů energie a emisních povolenek. Normálně by to byla vcelku běžná nezajímavá témata, která řeší jen skupina odborníků a politiků. S razantně se zvyšujícími cenami energií, které zvedají ceny nejen dopravy, vytápění, výroby, ale také prakticky všech výrobků a rovněž mnoha služeb, většiny služeb, je to téma mimořádně důležité. Bez přehánění se nyní problémy v energetice dotýkají každého občana České republiky. Bohužel většinou dost negativně. Stoupají ceny energií, raketově roste inflace a naše příjmy i úspory jsou znehodnocovány před našima očima. Nemůžeme zůstat klidní. Tato energetická témata mají také jeden další společný rys - všechna jsou úzce navázána na regulaci ze strany Evropské unie. Tedy ve spoustě možných řešení, ať už podle selského rozumu, nebo podle odborníků, jsme omezeni rigidním a často nesmyslným nadřazeným právem Evropské unie.

Zajímavé je, že stanoviska vlády ke čtyř návrhům zákonů se prakticky výlučně opírají o to, že to nejde podle práva Evropské unie. Nebo že je potřeba to předem nahlásit Evropské komisi, aby věc posoudila, notifikovala, nebo o ní zahájila řízení. Jasně to ukazuje, kam až jsme se dostali s členstvím v Evropské unii. Když je krize, nemůžeme udělat prakticky nic. Žádná samostatná rozhodnutí nebo postupy ve prospěch České republiky a její občanů. Nevím, jak jsou spokojeni ti občané České republiky, kteří byli v listopadu a v prosince 1989 na náměstích a cinkali klíči, s vidinou změny režimu na demokratický a těšili se na svobodu a větší volnost rozhodování a mimochodem také na svobodu projevu.

Dnes jsme v Evropské unii, tak je nám vysvětlováno, že máme držet pusu a krok, žádná odvážná rozhodnutí nedělat, protože by to nebylo v souladu s právem Evropské unie. Sděluje nám to ne samotná Evropská unie, ale náš vlastní, domněle český Úřad vlády. To on se stal strážcem unijností, nedotknutelných ideí, přes které nejede vlak. Evropská unie ale obvykle řeší krize pomalu, hloupě, pozdě, případně vůbec. Viděli jsme to u řešení ekonomických krizí. Pořád jsme čekali na nějaké společné eurounijní řešení. Například řecká ekonomická krize, u covidové krize a nyní to vidíme ještě zřetelněji u řešení krize energetické. Po krizi energetické bude následovat krize potravinová, a to už vůbec si netroufám ani domýšlet, co se všechno bude, nebo spíše nebude dít.

Zde to unie ponechává víceméně na členských státech. Sama jako obvykle s nějakým skvělým nápadem nepřispěchá. Přitom si v Bruselu a Štrasburku platíme i z našich daní obrovský byrokratický aparát, ale je nám k ničemu. V Bruselu vznikl ten zcela ideologický systém emisních povolenek. Předchůdce ještě šílenějšího plánu, který má označený Green Deal nebo také česky zelený úděl, který měl ekonomiku zemí Evropské unie finálně dorazit. A možná by se to i povedlo, kdyby nepřišla další krize, která už je přímo vojenského charakteru. Válka na Ukrajině. Ta odkryla karty i těch, kteří je dosud schovávali s nehybnou tváří hráče pokeru.