Velkému vlasteneckému knězi by z dnešních lidovců bylo zle. U příležitosti svátku svatého Vavřince si připomínáme slavnou a velmi dojímavou řeč českého národoveckého kněze a lidoveckého poslance Bohumila Staška, kterou pronesl v srpnu 1939 v době okupace nacistickým Německem a kvůli které byl pak po zbytek války v koncentračním táboře, v němž přišel o oko. Prosazoval v ní národní hrdost, vlastenectví a tradiční křesťanské hodnoty českého národa a pronesl i přísahu věrnosti našemu národu.

„Co slíbíme a řekneme své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme a až do posledního tlukotu srdce milovati budeme. Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou a životem řízeným podle zásad křesťanské morálky postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti,“ řekl v přísaze.

Z dnešních kolaborantských vlastizrádných lidovců, jako jsou Bělobrádek či Herman, kteří se vlísávají do přízně pohrobků nacistických Němců (Sudetoněmecký landmanšaft má nacistické kořeny), by mu bylo doslova zle.