Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, i já bych se chtěla vyjádřit, nebo spíše na některý z dotazů zeptat pana ministra k důchodové reformě, nereformě. Já jsem měla také připravený příspěvek, ale vzhledem k tomu, že už tady toho opravdu zaznělo hodně, tak jsem spíš poslouchala kolegy, anebo představu jednotlivých těch pozměňovacích návrhů, a budu mít k nim některé dotazy.

Za tyto poslední dva dny tady toho opravdu zaznělo o důchodově reformě, nereformě mnoho, a ač většina našich argumentů byla věcná a nabízela k zamyšlení pro vás, pane ministře, a váš přístup k věci a k otevření skutečné diskuse, je to, jak by řekl jeden z klasiků je to marné, je to marné, a je to marné. Bohužel ne vždy se vaše argumenty stáčí k tomu, abyste vysvětloval, jak je návrh zákona myšlen nebo jak to bude v praxi fungovat, tak někdy sklouzáváte k napadání opozičních poslanců, a v tom otáčení, jak to bylo v historii, kdo co kdy řekl a jaký měl na tu danou věc názor.

Mrzí mě, že opravdu vám Babiš leží hrozně v hlavě a používáte ho neustále ve svých argumentech. Ale pane ministře, my jsme tady dnes tady a vy předkládáte návrh novely zákona a v tomto případě, a dle vaší koaliční novely je to podstatnější. Předkládáte zákon, který ovlivní budoucí život všech našich občanů. A protože snad každý z nás jednou ten zasloužený budoucí starobní důchod čeká, tak každý z nás se logicky stává na danou problematiku odborníkem a má co k dané věci říci. Za poslední dobu si snad nevybavuju jedinou osobu, která by se mne neoptala, jak to tedy s těmi důchody bude? Někdo se zajímá více, jiný méně, podle toho, v jaké životní situaci se nachází a jak daleko je od starobního důchodu. Ti, kteří jsou dříve narození a již starobní důchod pobírají, tak celou situaci komentují, že jsou rádi, že jsou již staří a že nám naši situaci nezávidí.

Nedokážu si představit, že by neznali svůj odchod do důchodu a neměli se na co těšit. Maminky samoživitelky a méně majetní již nebaví poslouchat knížecí rady od některých vašich představitelů, jak si mají najít druhou a třetí práci, aby svou ekonomickou situaci zvládli, a z toho si šetřili případně i na důchody. A teď si pohráváte s jejich, i s datem(?) nebo s dobou jejich odchodem do důchodu, mají toho opravdu prostě dost. Ty, kterým se důchod blíží a měli by zájem jít do předčasného důchodu, tak změněné podmínky jsou pro ně natolik nevýhodné, že jsou z toho nešťastní. Dostávám dotazy, co když mi to ale zdravotní stav nedovolí? A k uznání invalidního důchodu zdravotní diagnóza nebude? Co mají dělat? Vědí, že srážky by pro jejich život byly likvidační, uvědomují si, že budou mít vyšší výdaje za léky, že roste nájemné, anebo ceny za energie a potraviny. S případnou dovolenou nebo výlety se již dávno rozloučili.