Poté, co jsem jako dosud poslední řečník navrhl, aby jménem poslaneckých klubů Úsvit a ODS pokračovala mimořádná schůze i po 21 hodině a průtazích se zahájením o hlasování, jsem s úžasem sledoval, jak na tabuli svítí 62 přítomných poslanců. Ve Sněmovním sále bylo podle mého odhadu tak okolo 120 poslanců, stovka určitě. Začalo shánění poslanců z předsálí a chodby, aby doplnili kvórum na potřebných minimálně 67 ( tedy více jak 1/3 z celkového počtu 200 ).

Ale Sněmovní sál byl relativně i na pokročilou dobu dost zaplněný. 62-65 přítomných poslanců - údaj, který svítil na tabuli, neodpovídal skutečnosti. Na hodinách svítil čas 20:58. Vyšel jsem tedy do předsálí, zda nenajdu další poslance. A nevěřil jsem svým očím a uším. Pod televizorem u stolků, kde se ráno zapisujeme do prezenčních listin, stál premiér Sobotka a napjatě sledoval obrazovku televizoru, který tam je nad zmíněnými stolky. Záhy jsem pochopil, že sleduje hlavně čas. Když čas přeskočil na údaj 20:59, zaslechl jsem jeho slova "ještě minutu a je to dobré" doprovázené gestem zaťaté pěsti, které děláme, když se nám něco podaří. Zůstal jsem jako opařený. Když čas přeskočil na 21:00, premiér Sobotka vítězné (tenisové) gesto znovu opakoval a ihned odešel.

Evidentně tedy svoji hlasovací kartu měl u sebe, když ihned odcházel. Sám snížil kvórum, i když byl přítomen. Počítal s tím a čekal na to. Samozřejmě mu k tomuto počinu - ukončení schůze pro tento den, muselo pomoci nemálo dalších poslanců. Habaďůra na opozici byla dokonána...