Střídavě se nám daří, ale žel pomalu napravovat deformace způsobené tím, že měřítkem hodnot není práce, ale majetek jakkoli nabytý. Jednou z možností je zajišťování bezplatné právní pomoci, která by měla být samozřejmostí v dnešní tzv. demokratické společnosti.

Nemělo by se tedy v žádném případě jednat o jakousi nadstandardní službu, ale základní právo. Legislativní komise ÚV KSČM proto opakovaně připravila návrh zákona o bezplatné právní pomoci, kterou by garantoval stát a poslanecký klub návrh zákona předložil. Jsem rád, že mohu dodat, že tento návrh podporuje i Česká advokátní komora. Každý občan by měl mít totiž právo přístupu k právní pomoci, aby získal přehled o svých právech, povinnostech a mohl je uplatňovat ve svém dalším postupu.

Tato služba by měla být poskytována kvalifikovaným právníkem. Vždyť právo občanů na právní pomoc je přímo odvozeno z čl. 37. odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dle něj má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Výjimkou by neměli být tedy zejména lidé, kteří si placené právní služby nemohou finančně dovolit.

Do současné doby však toto právo, za které je v prvé řadě zodpovědný stát, není dostatečně zajištěno. K nejpodstatnějším chybám současného systému patří roztříštěnost právní úpravy, částečné přenesení odpovědnosti státu na Českou advokátní komoru, a to bez náhrady, malá informovanost lidí o možnosti získat právní pomoc a také to, že právní pomoc není možné získat už před zahájením řízení.