Ve známém sporu o výklad tzv. komunistické minulosti (výraz "komunistické" podotýkám je nesmyslný, protože tady žádný komunismus nebyl), ale nechám to tak, protože jde o spor výkladu, který použil děkan FF UK Michal Pullmann a třeba právě kardinál Dominik Duka se postavil na stranu ostrého kritika Pullmannova pojetí Michala Klímy. Byť arcibiskupův postoj nepřekvapuje, přesto je v jednom ohledu zásadní. Duka nám bez okolků poskytuje další důkaz o zpolitizované církvi jako instituci. A tady tvrdím, že to je špatně. Není možné přestat totiž rozlišovat dva základní pojmy, jimiž jsou CÍRKEV a VÍRA.

Od mistra Jana Husa jsme přece  poučeni historií, že nelze tyto dva pojmy spojovat v jeden. Mají opravdu jen málo společného. Zatímco VÍRA jako taková je vnitřní, soukromá volba každého jedince, jeho osobní postoj, stejně jako bezvěrectví, tak CÍRKEV má historicky sice neoficiální, ale o to dnes více zřejmý status tradiční politické instituce, usilující všemi (ne)možnými prostředky o moc, vliv a majetky. Jak jsem už před okamžikem naznačil, tyto dvě definice se potkávají opravdu jen zřídka.