Málokdo totiž dokáže odhadnout místo, kde náboženští fanatici či jiní teroristé a jejich skupiny nebo jedinci opět zaútočí na nevinné lidi a v ulicích znovu poteče krev těch, kteří se nemohou jen tak bránit. Naše okolí je přesycené obavami z dalších vražedných útoků, které jsou v podstatě každý den. U nás se zatím setkáváme spíš s útoky psychicky narušených nebo nemocných lidí, ale, žel, se stejně tragickými následky. V médiích vidíme otřesné záběry z míst tragédií, kde leží těla obětí, které oplakávají pozůstalí. Oslavy se mění v masová popraviště nevinných lidí. O bezpečí se už nemůže mluvit vůbec nikde. Cílem útoků se stávají obchodní centra, dopravní prostředky a jiná místa, kde by se dříve člověk neměl důvod ani na chvíli cítit v ohrožení. Smrtícími zbraněmi jsou pak i nože, sekyry či samotné dopravní prostředky…

Teroristé neznají slitování a jsou schopni použít cokoliv a zaútočit kdekoliv, jen aby zabíjeli. To už není extremismus pohlcující Evropu jako zákeřný nádor, který odpovědní neléčí, to je válka! Ale je to jiná válka, než ji známe z historie, boty pěšáků obsazující území nemusely překonat hranice a bojovat s naší armádou. Prostě "byli pozváni", aby prý netrpěli ve svých domovech, které jim předtím nenasytný nadnárodní kapitál vyraboval až na dno a spálil jejich naděje na spokojený život na prach.

Mrtvých lidí přibývá, dojemné reakce politiků, kteří dnes představují EU či jednotlivé státy Unie, u lidí vyvolávají spíše rozhořčení a vztek. Smutkem to nekončí. Proto se ptám: Co se ještě musí stát, aby to Evropské komisi, vládám jednotlivých zemí došlo a už se začalo něco řešit? Kolik z nás musí ještě zaplatit vlastním životem, abychom se konečně dočkali adekvátní ochrany? Kdo zastaví evropské přerozdělování migrantů, které se ukazuje „našim životům nebezpečné“?