Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k dnešnímu bodu programu. Proč jsme podpořili program, vysvětlil ještě před zahájením schůze předseda našeho poslaneckého klubu Pavel Kováčik s tím, že by alespoň Poslanecká sněmovna si neměla nechat líbit, jestli nejvyšší ústavní činitelé vzkazují něco prostřednictvím tiskových konferencí, médií a podobně. To, že je tady krize, snad nikdo nepopírá. A dovolte mi tedy se zamyslet nad tím, co s takovou krizí má v parlamentní demokracii, nikoli v prezidentském nebo jiném systému, ale v systému parlamentní demokracie dělat nejvyšší zákonodárný sbor, tedy Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

Začnu obecně, než se vyjádřím k tomu, kdo se na krizi podílí a jaké je ústavní řešení. Nechci vás příliš dlouho zdržovat, ale přece jen si myslím, že je potřeba k tomu, abychom jasným způsobem formulovali některé věci a neocitli se v pozici, že budeme nahrazovat jiný ústavní orgán jiné moci České republiky, například našimi soudy že nahradíme soudní soustavu, nebo že se budeme míchat do věcí moci výkonné, tak si musíme jasně říct, v jaké jsme pozici.

Dovolte mi malou připomínku našich ústavních povinností a hranic, ve kterých se pohybujeme. Smyslem politické činnosti je udržet či získat moc ve státě, čili vládnout. Právo, především pak ústavní právo by mělo tuto činnost regulovat svými pravidly. Hovoříme-li o politické krizi, tak nastává buď nerespektováním pravidel, anebo jen proto, že pravidla neexistují. V České republice pravidla chování existují. Spory mezi prezidentem a premiérem o demisi člena vlády jsou, řekl bych, v českém ústavním systému po roce 1992 už tradiční. Nevyhnul se jim žádný z českých prezidentů a ti, kteří byli předtím předsedové vlády, si stěžovali, jak s nimi prezident špatně zachází, a ti, kteří se potom z předsedy vlády stali prezidenty, si stěžovali na to, jak předseda vlády nedobře připravuje případné demise.

Nejdřív tedy samotný článek 74 Ústavy. Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. V tom článku nestojí nic takového, že prezident je povinen odvolat nebo že by mu byla stanovena lhůta. A v tomto ohledu musím říct, že je jasné, kdyby tam bylo něco jiného a například tohle bylo kogentním ustanovením Ústavy České republiky, asi by se našel jiný předmět sporu mezi současnými politickými stranami, které tvoří koalici. Podotýkám, že nejen podle mého názoru, ale podle názoru mnoha lidí, ať už občanů České republiky, kteří jsou bez jakékoli politické angažovanosti, či politologů, nebo i mezi politiky, je zřejmé, že koaliční vláda sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL vyčerpala svou shodu na odstranění zla, kterou tady napáchala vláda pravice od roku 2006 do roku 2013.

Ale vraťme se k Ústavě. Mají pravdu všichni, kdo spatřují v textu článku 74 pravidlo. Ale jak jsem řekl, není to pravidlo kogentní, tedy nařizující prezidentovi okamžitě vyhovět. Je totiž dispozitivní. Toto pravidlo znamená, že prezident ho musí respektovat, ale konat podle něho může třeba i mnohem později a způsobem, který považuje za vhodný.