Děkuji. Pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, mám takový jeden vzkaz, ale kolegu Kalouska tady nevidím, abych mu mohl vaším prostřednictvím něco vzkázat.

Já jsem při jednom veřejném vystoupení, není to žádná pomluva, není to ani denunciace, označil pana kolegu Kalouska za profesora demagogiky. Docela si na tom trvám, protože on umí své věci vyjádřit velmi efektivně a svým způsobem přesvědčivě pro ostatní. Ale nechápu jeho pozici, se kterou tady vystoupil. Chtěl bych se s vámi o to podělit. On je velmi aktivní člověk a tady přijal roli zcela pasivního poslance, který tady bude sice něco říkat, ale nechá, jak řekl pan vicepremiér Bělobrádek, ten odbrzděný vůz nabourat do lidí. Prosím vás, my jsme parlamentní demokracie a prezident republiky si opravdu nemůže dělat, co chce! Já nevidím nic špatného na tom, že zástupce vítěze voleb bude dělat předsedu Poslanecké sněmovny. Já chápu kolegu Kalouska, teď se na něj neobracím, teď se obracím na vás, že tady ještě po tolika letech je pořád dotčen tím, že poprvé v historii, tenkrát byl zástupce KDU-ČSL, byla KDU-ČSL vyřazena z vlády. Takže on tu opoziční smlouvu opravdu nemůže zapomenout. To je pro něj prostě něco tak katastrofálního, s čím se nesetkala celá historie. Proto to tady připomínal.

Tady nejde o žádnou opoziční smlouvu č. 2. Tady jde o to, a bylo to tady několikrát řečeno, děkuji kolegu Hájkovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že to tady připomněl, že hnutí ANO opravdu nemá 81 poslanců, ale 78. A vůbec to nevnímám tak, že by se tady nenašlo za určitých okolností 120 hlasů na ústavní usnesení o rozpuštění Poslanecké sněmovny, kde prezidentu republiky nic jiného nezbývá. Takže jakési brečení na této půdě - to mi ke kolegovi Kalouskovi nějak nesedí. Nechápu, koho chce ovlivnit, jestli těch 123 nových, kteří tady sedí a ještě ho neznají, pokud si tedy nečetli některé jeho vystoupení předtím v médiích. Mě neosloví, protože vím, že by tady zorganizoval první poslední. Nakonec to tady dopoledne předváděl, že jeho strašně mrzí, že nevznikl ten čtyřblok již před volbami, jak on navrhoval v roce 2016, a že by měli 80 poslanců. Jeho zbožné přání je sice zajímavé, ale podle mého soudu se vůbec netýká toho, o čem tady rozhodujeme. Týká se toho, jestli tady chceme táhnout jako v roce 2006 neustavení orgánů Sněmovny, a tedy udržet vládu Bohuslava Sobotky ještě u moci - to můžeme, opravdu když se budeme chovat, jako to tady předvedl kolega Kalousek, tak to uděláme. Nakonec dobře víte, že nejdelší období, kdy vládla vláda Jiřího Paroubka, kterého tak nenáviděl Mirek Topolánek, byla dána tím, že se nedala odbrzdit Poslanecká sněmovna. To byla ta lhůta, kdy se nedalo nic jiného dělat, až jsme v srpnu po třech měsících po volbách přišli na to, že je možné se nějakým způsobem shodnout na tom, co se bude dít. Ano, samozřejmě vznikla nová vláda a ta taky vládla bez důvěry. Mirek Topolánek také nebyl v prvním pokusu vůbec úspěšný. Prezident Klaus deklaroval také dopředu, že druhý pokus je dán Mirku Topolánkovi. Tak nevím, co tady předvádíme.