Jediná, která vyšla shodou okolností také v Právu dne 30. 12. 2013, nebyla snad ani negativní,ale byla jakoby mířena jinam. Zpochybňovala smysl a cíl mé úvahy nadodpovědností politiků a celých parlamentních stran vůči suverénnímu lidu, kterývyjádřil svůj názor ve volbách. Generál ve výslužbě Antonín Rašek (snad proto oté střelbě), který se nyní zabývá sociologií, se zamýšlí nad něčím, co jsemopravdu ve své úvaze neměl a ani jsem nezamýšlel mít. Mé rozhořčeníz odklonu od volebních programů nemělo a ani nechtělo mít žádné vedlejšícíle. Bylo o tom, co považuji v politice a to zejména od státníků nebo odtěch, kteří jimi chtějí být, za zásadní. A pokud někdo má vykonávat funkcipředsedy vlády, opravdu nestačí, aby byl jen politikem, ale měl by uvažovatjako státník. Vždy to přirovnávám k výroku Jana Wericha, dovolte mi citaci„jo klaunů, klaunů těch je málo, ale šašků těch je“. U nás je také mnohopolitiků, ale z těch více než 300 vrcholových politiků, státníků žel mocnevidím. Navíc takových, aby jim mohli občané bez problémů věřit a nejen já, abychmohl společně se svými kolegy jim věřit, ale i podpořit je v jejich úsilí vyproštěníčeské politiky z bahna a marasmu, ve kterém jsme se po sedmi letechvládnutí pravice, plné korupce a kupčení opět ocitli. Pan A. Rašek mi vyčítánepatřičné rozhořčení. Nesouhlasím s ním, mé rozhořčení je patřičné azcela na místě. Navíc nepovažuji za slabinu své úvahy, že směřujek programově nejbližší straně, právě naopak, komu jinému než vítězi voleba shodou okolností je jím ČSSD, takovou úvahu směřovat.

Druhou slabinou je prýsamotné téma tzv. církevních restitucí. No to už nevím, co je na tomk vyčítání a co je na tom k neporozumění, že to má zásadní vliv nato, jak lidé uvěří příští vládě. Nakonec následující řádky v samotném článkuosvědčují, že autor vnímá velmi dobře, že se s přijatým zákonem nesmířilynejméně tři čtvrtiny obyvatel naší země. Co tedy autorovi sdělit? To, co dobřeví, že každý zákon, který Parlament přijal, může být také Parlamentem zrušennebo změněn.

To, že k tomu požaduje KSČM referendum, je jen výrazem toho,že nám jde o skutečnou suverenitu lidu. Nebo snad má autor na mysli, že lze bezdalšího zavázat jednou vládou, která na tom byla s legitimitou hůř nežsoučasná bez důvěry, protože závisela na hlasech politické strany uměle vytvořenéuprostřed volebního období a kterou nikdo nevolil, všechny občany na 30 letdopředu, tedy na více než sedm volebních období, která jsme ani od listopadu1989 neprošli.