Pokud budou strany typu Národní fronty ve Francii, Svobodné strany v Rakousku a SPD (Svoboda a přímá demokracie) v ČR nadále na vzestupu, je zřejmé, že další vojenské "humanitární" invaze se budou vládnoucím stranám těžko prosazovat. Občané, kteří s těmito tragickými zásahy nesouhlasí, budou mít své zástupce v celostátních i regionálních institucích.

Média se  při útocích na Jugoslávii, Afganistan, Irák atd. rozplývala nad použitím nejmodernějších zbraní, které ničily infrastrukturu těchto zemí. Obyvatelé těchto zemí vojáky severoatlantické aliance většinou ani nezahlídli – smrt přicházela většinou znenadání za použití letectva a raket.

Západní politiky nezajímala fakta, ale spíš rychlá akce, která by odvrátila pozornost veřejného mínění. Jugoslávie byla bombardována, přestože v občanské válce nikdy není skutečnost černobílá. Mnoho srbských civilistů padlo za oběť brutálním albánským vrahům, kteří orgány srbských obětí prodávaly na nelegálním světovém trhu. Afganistan byl obsazen ačkoli je zřejmé, že útoků 11. září se účastnily především občané Saudské Arábie. Irák byl dobit, i když se zprávy o zbraních hromadného ničení nepotvrdily. V Sýrii je vyvíjena mnohaletá snaha o svržení Bašára Asada, avšak na území, kde vládne syrská armáda je relativní klid. Naopak tam kde vládne „umírněná“ opozice podporovaná Spojenými státy se řežou hlavy i malým dětem. Omluva, že se jedná o výjimky není uspokojivý, neboť je zřejmé co je to za „lidi“.

Výsledek snah západních demokracií není překvapivý – rozvrácený Blízký východ, občanské války, snížení životní úrovně místních obyvatel. Migrační vlna pak není ničím překvapujícím.