Útok v Nice je třetí velkou tragédií, která se během posledních dvou let ve Evropě udála. Loni v lednu vystříleli redakci satirického časopisu Charlie Hebdo a v listopadu si jejich útoky v Paříži vyžádaly 137 obětí. Poté byl ve Francii vyhlášen výjimečný stav, který měl skončit letos 26. července.

A právě během oslav státního svátku pádu Bastily najel kamion do slavícího davu na promenádě jihofrancouzského města Nice. O život přišlo 84 lidí, 100 osob je zraněno, z toho 18 zůstává v kritickém stavu. Řidič vozu je Francouz tuniského původu a zemřel při přestřelce s policií.

Útoky osob s islámským pozadím se stupňují již několik let ve všech zemích Evropy a výjimkou nezůstalo ani Švédsko, kde 11. prosince 2010 v době příprav na vánoční svátky se v centru Stockholmu odpálil švédský občan původem z Iráku a s vazbou na teroristickou organizaci Al-Káida.

Po četných útocích se zbraní v ruce, kdy umírali civilisté zde v Evropě a kdy počty obětí už dosahují řádu tisíců, se ale opakuje neustále stejné schéma – bezprostředně po teroristickém útoku vyjadřují politici znepokojení, média bijí na poplach, lidé se scházejí v tichých demonstracích a Eiffelova věž jen vymění barvy reflektorů, které v danou chvíli vyjadřují barvy země, odkud jsou oběti. A několik dní poté následují vzrušené diskuse na sociálních sítích, kde píší oprávněně občané EU ve strachu o své životy a budoucnost svých dětí. Ovšem po několika dnech opadnou vojenské hlídky a policejní kontroly a vše se vrátí „do normálu“. Nastoupí novináři a různí „myslitelé“, kteří začnou hlásat cosi o vzrůstající xenofobii, zneužívání témat teroristických útoků extrémisty z pravice, nastane kritika společnosti, která se údajně kloní k nebezpečnému fašismu a veřejnost z obav, že by byli jednotliví lidé nařčeni z jakéhokoliv …-ismu raději přestanou teroristický útok komentovat.

A tak na seznamu zavražděných spoluobčanů přibyde pár desítek jmen a v ten moment jejich smrt jakoby se nás netýkala. Zemřeli lidé – každý z těch obětí byl člověk – lidská myslící bytost, která se většinou osobně ničím neprovinila. Ať to byl něčí táta, nebo máma, sourozenec, nebo kamarád, či druh, nebo kolega. Prostě byl vyrván ze života a byl ukončen lidmi, kteří našli v naší Evropě nový domov a čerpají veškeré výhody států Evropy, které jim, jako asylantům, my v Evropě poskytujeme z našich státních rozpočtů i ze společného účtu Evropské unie.