Po sametovém divadélku nás pár vyvolených, bývalých udavačů a komunistů s odhozenými rudými knížkami, přesvědčovalo, že když si pořádně utáhneme ”my dole” opasky, tak doženeme ekonomicky Německo. Končí rok 2016 a nestalo se.

Faktem zůstalo, že jsme předehnali celou Evropu – v počtu zločinů politiků, defraudací a podvodů s dotacemi z EU, které skončily v kapsách lidí kolem ČSSD a ODS a jejich odnoží.

A v počtu exekucí a výši poplatků exekucí na majetek českých občanů. A také jsme stát bohatý na spasitele.

Čas od času se vynoří nový spasitel. Pochopitelně milionář – jak jinak. A hned ví, co ”obyčejný” člověk potřebuje. Bárta a VV, Babiš a ANO, Okamura a SPD, Sehnal a ODA, vždy stejný scénář. Dutá strana bez členů, ale plná peněz jednoho miliardáře, či milionáře. Pak slepá důvěra voličů a nakonec? Japonec! Nebo kobliha. A také zklamání. A tak to bude do té doby, než si lidé uvědomí staré pravdy, že věřit se dá pouze někomu, kdo je blízký našemu stavu. Kdo je jeden z nás. Kdo je my.

Sytý hladovému nevěří. Málo řečeno, ale pravda.