Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem si vyslechl vystoupení paní kolegyně poslankyně Richterové. Samozřejmě na mě udělal dojem i ten patetický přístup a ta řeč, nicméně protože v té realitě na rozdíl od mnohých, od většiny, v té realitě konfrontace s realitou, žiju dnes a denně - kdyby Magda neměla dluhy, nebyla by v problémech. Nevím, kde vzala ty dluhy, z čeho si je nadělala. Nevím, proč by deset milionů občanů České republiky mělo být ručitelem různých dluhů za telefony a za různé věci. Nevím, proč by měli být ohroženi lidé invalidé, když neporušují zákon. Tato novela hovoří o tom, že sankce, to odebrání na půl roku, jsou v případě, že budou porušeny nějaké normy. Pakliže někdo neporušuje normy, tak se nemá čeho bát.

Bohužel jsem konfrontován každý den s realitou potkávání se s tímto problémem. Děčín, to je město na severu Čech na Labi a všichni říkají - to je krásné město. Tak přijeďte do toho Děčína! Vystupte v 18 hodin z hlavního nádraží a vyjdete před hlavní nádraží, před hotel Grand, a myslíte si, že jste spadli do nějaké vesnice na východním Slovensku. Takovej bordel tam je. Koncentrují se tam výdobytky naší humánní politiky, že vás budou přecházet oči. A že to je krásné město, že ten turista, který tam přijede autem z Německa, z Drážďan, když to vidí, tak zařadí trojku a zastaví se až za Ústím nad Labem, aby mohl dojet do Prahy, protože u nás se mu vystoupit nechce.