Čistě z odborného hlediska a tak, jak se dívám na demografický vývoj, jsem poněkud zděšený průběhem debaty o penzijním systému a penzijních perspektivách v této zemi. Je třeba si uvědomit, že základem prosperity je důvěra daňových poplatníků a občanů v to, že se budeme vyvíjet v relativně stabilním, racionálním a konsensuálním prostředí aspoň z hlediska toho, co čekají lidé od období života, kdy nebudou moct pracovat a buď budou závislí na tom, co vydělali, nebo co našetřili, nebo kdo jim pomůže. Jestliže se takto nebudeme chovat a je fakt, že tady nezazněl žádný racionální návrh alternativy vůči tomu, co řešíme, a to je škoda, tak prostě nikdo důvěru mít nemůže. A je to naše odpovědnost.

To zrušení je důsledkem nedostatku konsensu mezi hlavními aktéry a v podstatě to tady nikoho nezajímá. Dokonce tady někdo řekne, že na to není odborník. To není o koncepci. Jakoukoliv koncepci dokážeme vytvořit a shodnout se na ní, pak ji musíme držet, abychom dali dlouhodobou perspektivu. Podívejte se na čísla z hlediska podílů lidí v důchodovém věku, jak se budeme vyvíjet v horizontu příští dekády. Řady lidí se to tady týká přímo osobně. A ještě na okraj. Byl bych vstoupil do nově otevřeného programu, kdybych neslyšel harašení o tom, že ho vzápětí někdo zruší. Můj dědeček takhle šetřil i přes celou druhou světovou válku a přišli komunisti a sebrali mu to. My děláme úplně to samé. Velmi bych apeloval, aby za prvé komise pro důchodovou reformu začala skutečně pracovat a nést výsledky, a za druhé, abychom se tady chovali podle toho, že zacházíme s budoucností a důvěrou lidí. A ne se přestřelovali jenom mezi sebou.