Pane premiére, vážení kolegové, jsem rád, že se rozběhla tato debata i napříč mezi koalicí a opozicí. Považoval bych za velmi důležité, kdyby se našla půda parlamentní nebo vládní k debatě o celém problému ze dvou důvodů. Za prvé ona pravděpodobnost úniků roste tak, jak roste počet mobilních telefonů a jejich zapojení do kriminality obyčejné i organizovaného zločinu, a mezinárodního zejména. Za druhé to, co my vůbec nestíháme, je monitorování elektronické komunikace. Řekl bych, že z hlediska schopnosti nějak ten proces právně ošetřit a kontrolovat, jsme v hlubokém zákonu za vývojem té situace nejenom v mezinárodním rozměru, kde jsme viděli obrovské problémy teď, které jsou, ale myslím, že i v domácím rozměru.

A druhá věc - můj dojem, dojem prosím, je, že právní ošetření nasazení odposlechů je jedna věc, která se kontroluje, a druhá věc je právní regulace jejich využití v soudní praxi. A tam se ten prostor tak zužuje, že podle mého názoru - a je to hypotéza - můžou existovat situace, kdy frustrovaní ať už policisté nebo kdokoliv jiný, když vidí, že ta informace se nedostane až do fáze soudního posouzení, tak dojde k řízeným únikům té informace, protože prostě mají pocit, že je bezpečnostně důležitá.

A třetí věc. Já si osobně myslím, že narůstá potřeba podílu těch aktivit, které vlastně vůbec nemíří k právnímu posouzení a jsou bezpečnostně preventivní. A tam je potřeba se o tom strašně pobavit, abychom se dokázali dostat do kontaktu jakoby s realitou, protože si myslím, že tam v kontaktu opravdu nejsme.