Jednoduchá odpověď. Neděje se nic. Nikdo nestávkuje. Všichni jen čekají a tiše doufají, že se něco stane. Průměrný plat zaměstnance v přímé péči , tedy pečovatelky, nedosahuje zdaleka ani výše například prodavaček v supermarketu, kam chodíme každý den nakupovat.  Plat denních terapeutek není o moc vyšší. Zároveň jsou tito lidé nejblíže klientům – seniorům, zdravotně postiženým a dalším, kteří potřebují jejich pomoc a jejich služby. Starají se o jejich denní režim, o jejich hygienu, pomáhají jim se základními potřebami  jako je jídlo a pití, naslouchají jim, řeší s nimi jejich každodenní starosti. Každodenní činnosti, které zdravým lidem připadají jednoduché, samozřejmé. Ale to není zdaleka vše. Dále vytvářejí individuální plán (protože jim to ukládají zákony a další normy). A také mnohdy pečují o naše blízké v jejich posledních chvílích.

Doprovází je na jejich odchodu. Dále vedou o všem pečlivé záznamy, protože bez nich neobhájí či nevysvětlí  své kroky nejen před kontrolami, ale i před rodinami klientů. Ale také bez nich nelze odevzdávat statistiky, na základě kterých poskytovatel sociálních služeb může žádat o dotace na další rok. Bez dotací se nelze obejít, protože cenová vyhláška, která stanovuje maximální možné ceny za poskytované služby je neúprosná a stanovená výše nepokrývá náklady. Vykazované úkony zdravotních sester v sociálních službách nepokrývají jejich náklady. Zdravotní pojišťovny je krátí dle regresivního vzorce, který zohledňuje počet pojištěnců, té které pojišťovny v předchozím období. Co na tom, že poskytovatelé sociálních služeb si své klienty nevybírají, ani vybírat nesmí, dle příslušnosti k zdravotní pojišťovně.