Tím se vracíme ke stávajícím dvěma formám ošetřovného, které zná náš právní systém. První: Ošetřovné pro případ nemoci dítěte do 10 let, kde rodič má možnost čerpat 9 dnů, respektive 16 dnů pro osamělého rodiče. Druhá: Dlouhodobé ošetřovné, které prosadila sociální demokracie před více než rokem a které slouží pro případ, kdy je potřeba postarat se v nemoci o někoho z rodiny (jedno, zda dospělého nebo dítě), a člověk prostě musí zůstat z práce doma. To je velká pomoc v situacích, které jsou samy o sobě pro každou rodinu kruté a náročné. Prostě při vážném onemocnění někoho z blízkých.

Nechce se mi do toho „tahat“ ekonomický aspekt věci, ale leckdo to chce mít zdůvodněné i takto – takže tvrdím, že i u dlouhodobého ošetřovného je národohospodářský dopad plusový. Mínusy toho, jak by takové situace zatěžovaly náš sociální systém různými mimořádnými dávkami, administrací a dalšími dopady, převažují. Systémové a relativně jednoduché řešení je prostě jednodušší. A levnější. Přičemž samozřejmě platí, že domácí péče o blízké je vždycky především humánnější i sociálně vhodnější, než (v případě seniorů) všechny léčebny dlouhodobě nemocných a další zařízení. To není nic proti nim a už vůbec ne nic proti lidem, kteří v nich odvádějí často neuvěřitelné výkony. Ale doma je doma, to stát ani komerční služby nikdy nenahradí.

Jenže ona roční existence dlouhodobého ošetřovného ukázala, že zákon nepamatoval na úplně všechny situace, které mohou nastat. Tedy potřebuje úpravu.

Návrh novely, který čeká na projednání ve sněmovně, jsem předložila spolu s kolegyní a kolegy ze sociální demokracie. Nyní se snažíme o jeho pevné zařazení do programu tak, aby byl účinný co nejdříve.