Ale stát má mít něco, jako populační politiku. Sledovat nějaký rozumný, všeobecně prodiskutovaný a hlavně přiměřený cíl.

Z hlediska společenských postojů jsme na optimální cestě. Sociologická šetření říkají, že lidé si povětšinou přejí mít dvě děti, což je – jak známo – hladina tak zvané prosté reprodukce. (Přesněji: hladina prosté reprodukce se udává pro naše poměry někde mezi 2,09 až 2,14 dítěte na jednu ženu, ale nechme detaily stranou.) Prostá reprodukce znamená, že lidí (když vynecháme migraci) neubývá ani nepřibývá – klasická rodina jsou dva dospělí a dvě děti. Případy lidí, kteří děti mít nechtějí či nemohou, jsou statisticky vyrovnány rodinami s vyšším počtem potomků.

Jenže poslední číslo počtu dětí na jednu ženu není 2,14 a ani dvě rovné, ale pouhých 1,67 (a to se již za poslední roky pořádně zvedlo – viz dále). V čem tedy vězí, že i když společenský názor zní dvě děti, tak společenská realita je významně nižší?