Dovolte mi na úvod jednu osobní zkušenost, která se přímo, nebo nepřímo, ale určitě se dotýká problematiky zbraní či spíše posuzování zdravotní, psychologické způsobilosti k držení střelné zbraně nebo zbraně vůbec.

Mně osobně se v roce 2013 stala taková příhoda, kdy jsem pracoval na městském úřadě v Jablůnkově jako místostarosta, že přišel za mnou nemocný člověk a v novinách měl zabalenou mačetu. Byl to člověk, který přestal brát léky, byl duševně nemocný, byl schizofrenik, schizofrenik byla maminka, byla sestra a byl i on. Nedovedl si představit, že by v té době tento člověk měl nějakou střelnou zbraň. Měl jsem dvojnásobné štěstí, že střelnou zbraň neměl, pak jsem měl štěstí, že jsem měl nějaké projednávání na krajském úřadě, takže jsem v té době na městském úřadě nebyl. Ale bylo zděšení všech pracovníků na městském úřadě, kdy po městském úřadě běhal člověk v polovojenské bundě, nagelovaný, vyčesaný a na všech patrech říkal větu v různých obměnách: Odvolejte policii v Moravskoslezském kraji, jdu senátora Gawlase zabít, nebo odvolejte všechny bezpečnostní složky v kraji, senátor Gawlas zemře.

Na druhý den jsem se vrátil do práce a viděl jsem zděšení všech lidí na úřadě. No, měl jsem pak dva, tři dny ochranku, chlapi chodili se mnou všude, skoro i na záchod. Ale bál jsem se hlavně o svoji rodinu.

ČIli to je moje osobní zkušenost a nepřál bych vám ji žádnému z vás, protože je to velice nepříjemné a člověk má strach o svůj život.

A má to souvislost přímo s tím, co tady projednáváme, čili zdravotně psychologická způsobilost. Jsem rád, že v tomto zákoně ji zpřísňujeme.