Tato školská zařízení, a především gymnázia, připravující studenty na vysokoškolské studium v jiných než technických oborech a poskytující potřebný společenskovědní základ, si rovněž zasluhují podporu a rozvoj.

Podstatnou součástí vzdělání v nich – byť ne pouze v nich – je výuka nejen cizích jazyků, ale co do největší míry i učení přímo v cizích jazycích. Vhodné zapojování jazyků přímo do výuky usnadňuje studentům jejich praktické používání, rozšiřuje slovní zásobu mimo běžné školní osnovy a navíc rozvíjí i jazykovou obratnost a komunikační schopnosti. Vedle současných možností, jakou je třeba metoda CLIL, by podle mého soudu bylo přínosné uvažovat i o zřízení výuky v cizích jazycích pro celé středoškolské studium, a to ve vybraných třídách některých škol na Vysočině. Taková možnost by rozšířila nabídku výuky pro talentované studenty se zájmem o cizí jazyky, přičemž by svoje schopnosti mohli rozvíjet doma na Vysočině a nemuseli by za takovým vzděláním mířit za její hranice, jak se dnes děje. Výrazné zapojování rodilých mluvčích či kvalifikovaných českých učitelů, třeba i se zkušenostmi ze zahraničí, by mohlo být zajímavým oživením podobné výuky a motivací pro jejich studenty. Je samozřejmě také spojeno s odpovídající odměnou pro takové učitele. Domnívám se, že podobná nabídka tohoto typu vzdělávání na Vysočinu patří a neměla by být omezena jen na Prahu či jiná městská centra. A že i zvýšené náklady související s podobnou výukou se vyplatí a měly by být součástí krajských priorit.