Jedná se o normy, jejichž dopad s sebou nese nejen ekonomické souvislosti. Dotýká se také jiných hodnot, na které jsme si za poslední čtvrtstoletí zvykli. Soukromí a individualismu, chcete-li jedinečnosti.

Stát tak neúměrnou mírou kontroly, nařizování a hlavně povinným shromažďováním detailních údajů o našich aktivitách vychyluje pomyslnou rovnováhu mezi aktivitou a soukromím jedince a jeho povinností vůči společnosti (vyjádřenou např. daňovým odvodem) za přijatelnou mez. Přesouvá povinnou administrativní zátěž na občany či soukromé společnosti, aniž je zřejmé, co za to na oplátku nabízí. Zda sám zlepší svůj výkon, tedy např. stane se efektivnějším, úspornějším či vstřícnějším.

Obrovské množství takto soustředěných informací se stane samozřejmým lákadlem pro jejich možné zneužití, aniž víme, jak tomu anonymní státní úřady umí – či možná dokonce vůbec chtějí – včas zabránit. Není ani zcela jasné, jak a kdo bude s takto získanými daty pracovat a zda je vůbec v jeho silách takové informace správně vyhodnotit a zabezpečit jejich přenos proti riziku zneužití.