Plody tohoto rozhodnutí sbíráme nyní, kdy máme množství absolventů vysokých škol s obory, které nejsou v praxi uplatnitelné a naopak zmíráme na nedostatek zručných řemeslníků. Sehnat dnes zručného instalatéra, tesaře či zedníka se rovná výhře v jackpotu. Ano, máme spoustu těch, kdo projdou rekvalifikačními kurzy a takříkajíc ze dne na den nebo spíš z měsíce na měsíc se stanou odborníky v řemeslném oboru. Akorát že pokud vám takový "umělec" přijde například položit podlahu nebo zazdít nová okna, často vám zůstanou oči pro pláč a uděláte si to raději svépomocí.
Vážím si každé práce, která je dělána poctivě a za níž si dotyčný stojí a je na ni hrdý. Každý má ve společnosti své místo bez rozdílu stupně vzdělání. Mým přáním je, aby učňovskému školství a řemeslu byl navrácen společenský statut, který mu náleží. Jsem ráda, že se objevují podniky, které se začínají zajímat o své budoucí pracovníky, že jsou podniky, které podporují učňovské školství a pomáhají školám vychovávat budoucí řemeslníky a dělníky. Tyto podniky také zaručují absolventům vybraných oborů po ukončení vzdělání nástup do zaměstnání. V těchto případech dává mladým lidem vzdělávání smysl a záruku práce. Jen schází ještě "maličkost", aby si společnost vážila těch, kdo mají "jen učňák" a aby se nám vrátila ta dávná moudrost, že řemeslo má zlaté dno.
Psáno pro blog.idnes.cz
Mgr. Bc. Pavla Golasowská, DiS.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV