Plody tohoto rozhodnutí sbíráme nyní, kdy máme množství absolventů vysokých škol s obory, které nejsou v praxi uplatnitelné a naopak zmíráme na nedostatek zručných řemeslníků. Sehnat dnes zručného instalatéra, tesaře či zedníka se rovná výhře v jackpotu. Ano, máme spoustu těch, kdo projdou rekvalifikačními kurzy a takříkajíc ze dne na den nebo spíš z měsíce na měsíc se stanou odborníky v řemeslném oboru. Akorát že pokud vám takový "umělec" přijde například položit podlahu nebo zazdít nová okna, často vám zůstanou oči pro pláč a uděláte si to raději svépomocí.

Vážím si každé práce, která je dělána poctivě a za níž si dotyčný stojí a je na ni hrdý. Každý má ve společnosti své místo bez rozdílu stupně vzdělání. Mým přáním je, aby učňovskému školství a řemeslu byl navrácen společenský statut, který mu náleží. Jsem ráda, že se objevují podniky, které se začínají zajímat o své budoucí pracovníky, že jsou podniky, které podporují učňovské školství a pomáhají školám vychovávat budoucí řemeslníky a dělníky. Tyto podniky také zaručují absolventům vybraných oborů po ukončení vzdělání nástup do zaměstnání. V těchto případech dává mladým lidem vzdělávání smysl a záruku práce. Jen schází ještě "maličkost", aby si společnost vážila těch, kdo mají "jen učňák" a aby se nám vrátila ta dávná moudrost, že řemeslo má zlaté dno.