Na 9. března 2016 svolala skupina poslanců mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny na téma „Personální změny, které provádí vláda bez důvěry“. Předseda ODS Petr Fiala, jeden ze svolavatelů, na té schůzi jménem ODS obvinil prezidenta republiky Miloše Zemana poněkud nelogicky ze „svévole“. A to za to, že si prezident v souladu se svou ústavní povinností a zvyklostmi dovolil jmenovat předsedu vítězné strany Andreje Babiše a jím sestavenou vládu. Poté, unesen vlastními emocemi, zaútočil Fiala na kabinet Andreje Babiše s lacinou tezí, že vláda, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, je prý oprávněna „k jedné jediné podstatné věci, a to je svítit a topit“. Byla to samozřejmě od předsedy ODS nadsázka. Podle mého přesvědčení ale nadsázka hodně primitivní, velmi málo odpovědná.

Platná Ústava České republiky a její právní řád nepočítá s tím, že by země měla, byť jen na pár dnů, natož na několik měsíců zůstat bez vlády. Nebo že by si měla jakákoli vláda dovolit ten luxus, aby neplnila některé své zákonné povinnosti a, řečeno s předsedou ODS, v úřadě premiéra a na ministerstvech jen „topila a svítila“.

Fiala jako předseda ODS zjevně zapřel svou původní odbornost politologa a zcela se vžil do nedůstojné role vychytralého politika trpícího účelovou ztrátou paměti. Vždyť vlád v demisi už se v minulosti vystřídalo víc než dost. Ostatně jednou z nich byla i vláda Fialova stranického předchůdce Mirka Topolánka. Ano, toho Topolánka, který dopředu oznamoval rozsáhlé personální čistky se záměrem, že na místa, na která má stát vliv, ve státní správě i v podnicích, chce posadit své lidi. Toho Topolánka, který se nestyděl užít nacistické terminologie, když personální politiku své příští vlády charakterizoval slovy: „Dnes, když přijdete na ministerstvo a je lidovecké, jsou to lidovci až po řidiče… neočekávejte ode mě nic jiného než noc dlouhých nožů. Ta prostě přijde“.