Britský politik a známý kolonizátor Cecil Rhodes (1853-1902) svého času prohlásil: „téměř celý svět je rozparcelován a to, co zbývá, se dělí, dobývá a kolonizuje. Když tak pomyslím na ty hvězdy, které vidím v noci nad hlavou, na ty ohromné světy… Kdybych mohl, zabral bych i planety“.

Německý generál F. von Bernhardi byl v roce 1912 ještě přímočařejší: „Náš národ se musí učit chápat, že cílem politiky nemůže a nesmí být nikdy udržení míru. Politika velkého státu musí sledovat pozitivní cíle. Pokud to bude možné a výhodné, bude se snažit dosáhnout těchto cílů mírovými prostředky, avšak ve velkých, rozhodujících otázkách, které mají určující vliv na celkový vývoj národa, je odvolání se ke zbraním svatým právem státu.“ V této souvislosti zmíněný generál také uvedl, že „válka je především biologickou nezbytností, regulátorem v životě lidstva, bez kterého se nelze obejít, bez něhož musí dojít k nezdravému vývoji, který vylučuje výběr druhů a tím i jakoukoli opravdovou kulturu“.

Spisovatel E. Vachek o náladě občanů v Čechách a na Moravě v létě 1914 napsal: „Tato dějinná bouře, tento uragán lidstva se rozvíjel zprvu volnějším tempem a týdnů bylo zapotřebí, než se rozvinul normálně a než celý obraz jeho dalekosáhlosti měli jsme před očima.“

Náladu počátku 1. světové války v Německu a Rakousko-Uhersku zaznamenal i rakouský spisovatel Stefan Zweig: „co věděly v roce 1914, po téměř půlstoletí míru velké masy o válce? Neznaly ji, sotva kdy na ni pomyslely. Válka byla legendou a právě ta vzdálenost ji učinila heroickou a romantickou. Lidé ji viděli ještě z perspektivy školních učebnic a obrazů v galeriích: oslňující útočné jezdectvo v nablýskaných uniformách, smrtící výstřel pokaždé přímo do srdce, celé polní tažení jako jakýsi břeskný pochod… rychlý výlet do romantična, divoké a mužné dobrodružství“.

Rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Berchtold s ročním předstihem prohlásil, že „pokládá za svou povinnost nenechat německou vládu na pochybách o povážlivém postavení monarchie“. K tomu pak dodal: „jihoslovanská otázka, to je ničím neomezená správa oblastí obydlených Jihoslovany, je pro monarchii i Trojspolek životní otázkou. Monarchie nebude moci udržet jihoslovanské oblasti, pokud bude na Balkáně mocné Srbsko – na tom se shodují všechny autority“
Zvlášť energicky se na příští válečný konflikt připravovali Němci. Císař Vilém II. několikrát prohlásil, že bude-li to nutné, rozpoutá Německo celoevropskou válku.