V letošním roce předvádějí mnohá v Česku působící média zvlášť názorně, že víc než skutečný život a problémy české společnosti a občanů je zajímají pseudoproblémy, honba za hloupými, málo obsažnými senzacemi nebo přímo nahrazování obrazů skutečného života virtuální realitou připravenou v redakcích a střižnách. V průběhu roku tak nejen bulvár a komerční televize, ale i takzvaná veřejnoprávní média placená přímo z poplatků občanů, tedy Česká televize a Český rozhlas, cíleně zabředávaly do zástupných problémů a podjatého stranění »svým« politikům a »svému« zaujatému vidění světa snad ještě více než obvykle.

Namísto podávání objektivních a vyvážených informací o názorové různosti české společnosti a politické scény a namísto dostatečně širokých diskusí o stavu společnosti, ekonomiky a o příčinách se tato média uchylovala ke zkratům a k přednostní prezentaci názorů užšího okruhu vybraných politiků. Kritičtí diváci poukázali zejména na to, že pro Českou televizi je nejoblíbenějším politikem a odborníkem předseda menší pravicové strany TOP 09. Roli nepřítele číslo jedna pak Česká televize podle kritických hlasů bezvýhradně přisoudila prezidentovi republiky, se kterým vede permanentní střet.

Naposledy 28. října se hlavním tématem většiny médií nestala solidnější diskuse nad odkazem zakladatelů, budovatelů a obránců Československé republiky. Významnějším tématem se nestalo ani to, nakolik se současný český stát svou politikou a významem, či spíše bezvýznamností rozchází s ideály těch, kdo se za vznik a udržení československé státnosti zasadili a kdo pro něj obětovali i své životy. V den státního svátku v médiích vrcholil boj stran, uskupení a redakcí s prezidentem republiky »o metály«. A tématem, které přehlušilo vše ostatní, se stala žabomyší tahanice o to, zda prezident měl či neměl komusi vyhovět a zařadit na jeho osobní naléhání do tří desítek na Hradě vyznamenávaných osobností »strýčka«.