Klíčovým tématem je financování celého holdingu. Ze statistických dat vyplývá, že více než 85% zdravotní péče je realizováno v regionálních nemocnicích (původně okresní nemocnice), pouze kolem 15% činí specializovaná a vysoce specializovaná péče, kterou mohou poskytnout pouze kliniky, fakultní a krajské nemocnice. Ve světle těchto čísel bychom měli uvažovat i o přerozdělování finančních prostředků na provoz, včetně personálního zajištění a vybavení nemocnic v rámci kraje. Holdingová matka by se tedy neměla chovat jako včelí královna, ale spravedlivě přerozdělovat finance!

Dalším problémem, který obecně trápí zdravotnictví jako celek, jsou odchody zdravotnického personálu. V tomto případě je hlavní odpovědnost na vládní úrovni. Kraj může problém řešit jen v rámci přerozdělování prostředků. V současné době je tak pro ředitele nemocnic překvapivě snazší získat dotace na modernizaci než finance na mzdy.

Nabízí se tak jediná reálná cesta: podstatně zvýšit platby za pojištěnce a přiznat si, že systém je třeba zeštíhlit a zavést větší spoluúčast pacienta. Finanční spoluúčast pacienta je zároveň i jedním z důležitých nástrojů k omezení nadbytečných vyšetření. Jedině tak můžeme získat dlouhodobě stabilní systém financování zdravotnictví, který se obejde bez neustálých turbulencí a látání děr a dokáže vygenerovat vyšší odměny pro zdravotnický personál. Jedině tak zabráníme narůstajícímu odchodu našich lékařů a zdravotních sester do zahraničí.