Nemohu se ubránit dojmu a sleduji anabázi tohoto tisku velice pečlivě od samého počátku a dokonce si pamatuji jeho anabázi v závěru minulého volebního období, že to je jeden z těch klasických případů, kdy někdo třetí, nejlépe nějaká občanská iniciativa, v tomto případě třeba Rekonstrukce státu, osloví někoho nebo vytvoří téma, to téma je velice mediálně živeno a vytváří v široké veřejnosti pocit, že pokud mu nebude dostáno (?), tak se zastaví život. Přestanou jezdit vlaky, babičce doma zhořkne melta v hrnku, zkysne jí tvaroh v buchtě a v podstatě se stane něco strašného, protože právě to téma je tak zásadní, že je nutné a vyřeší všechno včetně boje proti korupci.

Boj proti korupci vůbec nespočívá v tom, že se zavede nebo nezavede nějaký registr smluv. Vedou mě k tomu pragmatické úvahy i konzultace s velkým množstvím starostů, kteří vyjadřují obavy, nakolik vlastně to přinese něco pozitivního do života obcí a do života územně samosprávných celků, ať už těch nižších nebo těch vyšších, a nakolik to vlastně přispěje k transparentnosti právě hospodaření územně samosprávných celků a třeba i podniků, organizací, v nichž mají tyto územně samosprávné celky nějaký podíl, a to teď pomíjím třeba i podniky státní, jako tady byl zmiňován Budvar.

Myslím si v této souvislosti, že prostě registr smluv vzhledem k tomu, že máme poměrně pregnantně stanovené povinnosti přímo v zákoně o obcích, v zákoně o krajích, máme je stanovené v řadě jiných zákonů včetně poměrně složitého byť tedy těžkopádného zákona o zadávání veřejných zakázek, tuto situaci jenom znepřehlední a ztíží.